|
|
Körnerovo kruté divadlo světa
Desetidílnou dramatizovanou
rozhlasovou četbu z románu Vladimíra Körnera Lékař
umírajícího času uvádí od 9. října vždy v 18.30 stanice
Vltava. V olomouckém studiu Českého rozhlasu ji s hrecem
Igorem Barešem v titulní roli doktora Jessenia natočil
režisér Miroslav Buriánek.
„Byla to zakázka
bratislavské televize. Pro mě to byla spása, protože v té
době jsem měl na Barrandově zákaz, a jelikož se tam ten film
natáčel, tak mě vzali na milost,“ vzpomíná na vznik scénáře
Lékaře umírajícího času jeho autor, spisovatel Vladimír
Körner. Stejnojmenný román byl poprvé vydán roku 1984 a
naposledy vyšel v rámci autorových Spisů v nakladatelství
Dauphin roku 1997. „Rozpočet byl dvacet milionů. Počítalo
se, že film vznikne za dva roky, ale díky tomu, že se
natáčelo v Praze a v českých lokalitách, bylo to hotovo za
rok. V době příprav přišlo asi po čtrnácti dnech udání, proč
se má dělat v Čechách slovenský film. Takže o velkofilmu,
kde je devadesát procent českých herců, natáčeném v češtině,
mapujícím bytostně české dějiny, se na základě udání
rozhodlo, že bude snímán na šestnáctimilimetrový materiál.
Kameraman Ivan Šlapeta si s tím chudák vytrpěl, protože
natáčet masové scény na šestnáctku, to bylo hrozné… Současně
bylo rozhodnuto, že se to bude vysílat v televizi jen
jednou, ve slovenské verzi…“
Svět
objevů i válek
Svět, v němž se děj románu
odehrává, je světem doby rudolfínské, doby, která
předcházela třicetileté válce. Je to neklidný svět doby
přechodné, kdy jedna etapa lidských dějin končí a střídá ji
druhá. Je to svět pozoruhodných vědeckých objevů, kdy se
císař Rudolf II. snažil z Prahy udělat evropské centrum
umění a vzdělanosti. Současně je to ale svět rostoucí
náboženské nesnášenlivosti, válek s Turky, morových ran a
bezohledného vraždění.
Dnešní svět se bohužel
rovněž nachází v určité etapě přelomu. Celosvětový růst
zbrojení, množící se ohniska napětí, lokální válečné
konflikty, uprchlická krize a růst náboženského fanatismu
ústícího v bezohledný terorismus – to vše svědčí o tom, že
současný svět se zmítá v nepředstavitelných rozporech. Čím
dál krutější způsoby popravování člověka – řezání hlav,
topení a upalování lidí v klecích před kamerami – nás
vracejí do středověku. Nad obdobným způsobem krvavé odplaty
ustrnula v roce 1621 Evropa při Staroměstské exekuci, během
níž se s vůdci českého stavovského povstání s neuvěřitelnou
krutostí vyrovnali vítězní Habsburkové.
Jessenius
v soukolí dějin
Nejkrutější trest byl
paradoxně vykonán na lékaři, rektoru pražské univerzity a
diplomatovi Janu Jesseniovi, který je také hlavní postavou
Körnerovy románové fresky. Spisovatel nám přináší střípky z
jeho života. Jessenius ovšem nepatřil k hlavním vůdcům
stavovského povstání, byl spíše v roli svědka a pozorovatele
dějinných událostí, jimiž byl do jisté míry vlečen a kterým
přihlížel. K jeho krutému trestu přispělo bezpochyby i to,
že uskutečnil v Praze první veřejnou pitvu, pro niž jej
mnozí odsoudili jako černokněžníka zasahujícího do díla
božího.
A co říká k románové
předloze a rozhlasové dramatizované četbě režisér Miroslav
Buriánek? „Být znamená trpět. Brutalita, násilí, agrese jsou
atributy odvrácené strany lidství. Lidstvo se řítí ke zkáze.
Zmar a zkáza je dominantní tematická konstanta Körnerova
literárního díla. ‚Čas a smrt je jediná spravedlnost na
tomto světě,‘ říká bytostný skeptik Vladimír Körner.
Jessenius je vtažen do mocenských her dějin. Jessenius,
osamělý intelektuál, svědek konce jedné epochy. Jessenius,
existenciálními problémy stíhaný a zmítaný člověk.“
Jan Sulovský,
slovesný dramaturg
|
