Číslo 34 / 2015.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s muzikantem.
Martinem Kyšperským.

Londýnské nábřeží výtvarníků

Dva vynikající malíři 19. století – Joseph Mallord William Turner a James Abbott McNeill Whistler – se sice nikdy nemohli setkat, ale kromě ojedinělé a nezaměnitelné tvorby je spojuje i místo, kde naposledy vydechli – nábřeží v londýnské čtvrti Chelsea. O obou výtvarnících přinášel v uplynulých měsících i letech v pořadech Vltavy řadu informací autor článku, který pro čtenáře Týdeníku Rozhlas připravil další podrobnosti z jejich života.

Na poklidné nábřeží Temže známé dnes jako Cheyne Walk mnoho turistů nezavítá. Množství projíždějících aut tu značně převyšuje počet pěších… Dopravní hluk však nijak neruší nádherný výhled na protilehlý břeh řeky, kde můžeme vidět třeba farní kostel St. Mary, kde se v roce 1782 oženil malíř, básník a zejména vizionář William Blake. Za pozornost ale stojí samotná Cheyne Walk, kterou lemují většinou starobylé domy. Těžko bychom totiž v Londýně našli jinou ulici s větší koncentrací významných osobností, které na daném místě žily.

Premiér i rocker

Tak například tu bydleli někdejší britský premiér David Lloyd George, spisovatelka a pacifistka Vera Brittain, sufražetka Sylvia Pankhurst, herec Laurence Olivier či spisovatelka George Eliot. Krátce, v roce 1968, tu pobyl i rocker Mick Jagger. Především však bylo nábřeží domovem – a nezřídka i inspirací – pro mnohé výtvarníky. Krom Turnera a Whistlera tu v průběhu staletí žili třeba krajinář Cecil Gordon Lawson, sochař a přítel Augusta Rodina John Tweed, malíři Walter Greaves i Philip Wilson Steer a také přední představitel prerafaelitů Dante Gabriel Rossetti, s nímž se Whistler přátelil. Takže Cheyne Walk bychom klidně mohli přezvat na „nábřeží výtvarníků“…

Věrný Londýňan

Předchůdce impresionistů Joseph Mallord William Turner se narodil 19. dubna 1775. Na svět přišel v tehdy temné a přelidněné části starého Londýna nedaleko Covent Garden. Možná právě proto tolik miloval světlo a snažil se je zachytit ve svých obrazech. Jeho rodný dům v uličce Maiden Lane již dávno zbořili, nahradila jej nová stavba, v níž je nyní hostinec. To, že tu světlo světa spatřil slavný malíř, připomíná jen modrá kulatá plaketa na fasádě. Na východní straně ústí Maiden Lane do Southampton Street, kde více než sto let po Turnerově narození pracoval v galerii Goupil mladý Vincent van Gogh…

William Turner sice později procestoval téměř celou Británii, putoval po mnohých evropských zemích (v roce 1835 navštívil také Prahu, kde vytvořil více než šedesát skic), ale rodnému Londýnu zůstal vždy věrný. Na konci 18. století se přestěhoval do Harley Street, známé především jako „lékařská ulička“. V roce 1804 Turner otevřel svou vlastní galerii na rohu Harley Street a Queen Anne Street. O tři roky později zakoupil pozemek v Twickenhamu, kde si v roce 1813 nechal podle vlastního návrhu postavit malou vilku, kterou nazval Sandycombe Lodge. O třináct let později vilku prodal, nenaplnily se jeho plány, aby v ní byl zřízen domov pro chudé výtvarníky. Přesto dům dodnes stojí ve víceméně původním stavu. Od roku 2005 se o něj stará Turner´s House Trust, který v současné době hledá finanční prostředky na nutné restaurování vily. I tak však každé první sobotní odpoledne v měsíci umožňuje veřejnosti prohlídku zchátralého interiéru Turnerova domu.

Admirál Booth

Na sklonku svého života, v říjnu 1846, se tehdy již slavný malíř přestěhoval do čtvrti Chelsea, do malého domu na nábřeží. Adresa v té době zněla číslo 6 Davis Place, Cremorne Road, dnes je to 110 Cheyne Walk. Pod střechou domu nechal vybudovat ateliér, vlastně ale spíše jakousi galerii či depozitář pro své rozsáhlé dílo. Již téměř nemaloval, v Královské akademii však pravidelně vystavoval své starší práce.

Právě v tomto domě na nábřeží, možná při pohledu na milovanou řeku, napsal svou poslední vůli, v níž velkoryse odkázal národu téměř tři sta olejomaleb a kolem třiceti tisíc skic a akvarelů včetně tří stovek skicářů. Byl to skutečně velkorysý dar, asi jeden z největších v dějinách výtvarného umění. Od roku 1968 většinu z Turnerových prací vlastní galerie Tate. Sedm olejomaleb, které reprezentují to nejlepší z jeho tvorby, si ponechala Národní galerie, která se původně o jeho odkaz starala.

V Chelsea si Turner přál zůstat v anonymitě, proto jej sousedé znali jako pana Boothe či dokonce jako „admirála“ Boothe. Proč právě toto jméno? „Vypůjčil“ si jej od své o třiadvacet let mladší přítelkyně Sophie Boothové, s níž se seznámil již ve dvacátých letech v přímořském městečku Margate. Vlastnila penzion, v němž Turner vždy přebýval, když tam skicoval mořské pobřeží. Po smrti jejího manžela s ní malíř navázal více než přátelské styky… A byla to právě ona, kdo se o nemocného mistra v Chelsea starala.

William Turner zemřel 19. prosince 1851 v deset hodin ráno. Poslední slova velkého malíře prý zněla: „Slunce je bůh.“ Odešel malíř, který se v posledním tvůrčím období stále více oprošťoval od pevného tvaru věcí a jejich barev a snažil se zachytit jen svůj vjem, který vzbuzovalo spojení světla a barev v atmosféře.

Američan v Londýně

Na opačném konci nábřeží Cheyne Walk měl svůj dům James Abbott McNeill Whistler, který se sice narodil 11. července 1834 v městečku Lowell v americkém státu Massachusetts, ale jehož tvůrčí život je neodmyslitelně spojen s Londýnem.

Když mu bylo devět let, přijel se svou matkou do Petrohradu, kde se jeho otec podílel na stavbě železnice. Na tamní akademii také dostal první lekce v kreslení. Po smrti otce v roce 1849 se vrátili do Ameriky. Whistler začal studovat na vojenské akademii ve West Pointu, studia však nedokončil. V roce 1855 odjel do Paříže. Pohltilo jej výtvarné umění, navštěvoval Louvre, kde kopíroval staré mistry. V roce 1859, tedy osm let po smrti Williama Turnera, přijel do Londýna a začal tvořit sérií grafik Temže (Thames Set). V britské metropoli pak s malými přestávkami, když navštívil například Francii, Itálii či Nizozemsko i Normanské ostrovy, zůstal až do své smrti 17. července 1903.

Je zajímavé, že dnes u nás patří Whistler k méně známým malířům, zejména širší veřejnosti toto jméno nic neříká. Ovšem na počátku minulého století tomu bylo právě naopak. Například Ottův Slovník naučný z roku 1908 uvádí pod heslem Whistler: „Psáno o něm mnoho.“ V Praze také po jeho smrti vyšlo v různých časopisech několik obšírných nekrologů.

V roce 1863 se Whistler přestěhoval do Lindsey Row, která je dnes součástí nábřeží Cheyne Walk. Dům, který stál nedaleko starého Batterseaského mostu, mu sloužil jako dobrá základna pro tvorbu jeho „nokturn“ – studií a olejomaleb, v nichž ztvárnil právě toto přemostění Temže. Často jej maloval i z pronajatého člunu. Starý most dnes již nestojí, v roce 1890 jej nahradil nový, podle návrhu sira Josepha Bazalgetta. Dodejme, že Whistlerova „nokturna“ jsou až monetovské studie světla. Ostatně s Claudem Monetem se dobře znal, byl to jeho přítel.

Whistlerův dům se dochoval do současnosti, i když působí opuštěně a trochu zchátrale. Modrou plaketu, která připomíná slavného malíře, lze přehlédnout, protože ji při pohledu od nábřeží zakrývají mohutné stromy. Nelze však přehlédnout malířovu sochu, která byla v roce 2005 odhalena ve stínu platanů přímo nad řekou u severního vyústění Batterseaského mostu. Vytvořil ji sochař Nicholas Dimbleby, nejmladší syn proslulého rozhlasového a televizního reportéra BBC Richarda Dimblebyho, prvního válečného zpravodaje britské rozhlasové stanice. Rovněž jeho starší bratři Jonathan a zejména David jsou britským divákům dobře známí z televizních obrazovek. Nicholas tak zůstává v jejich stínu.

Wapping od Anděla

I když byl vlastně Whistler světoobčanem, Londýn mu učaroval, vytvořil tam svá nejlepší díla. Odměnil se mu tím, že ztvárnil dnes již neexistující život na Temži i kolem ní a také různé mosty, které dnes již nestojí, nahradily je modernější konstrukce. Na jeho plátnech tak můžeme vidět, jak vypadala řeka a její okolí před více než sty lety. Tehdy byla plná bárek, nákladních člunů i plachetnic. Stačí se ostatně vydat z Chelsea po proudu do čtvrti Rotherhithe, kde v části zvané Bermondsey dodnes stojí hostinec The Angel (tedy po našem U anděla), z jehož terasyWhistler maloval v letech 1860 až 1864 svůj proslulý obraz Wapping, tedy londýnskou čtvrť na protilehlém břehu Temže.

Hostinec, jehož vznik sahá až do 15. století, stojí včetně terasy nad řekou dodnes. Ovšem pohled na protilehlý Wapping je zcela odlišný – Temže v současnosti působí opuštěně, jen občas kolem propluje výletní nebo nákladní loď… Buďme proto americkému malíři vděční, že pro nás zachytil dávnou atmosféru řeky, bez níž by Londýn nikdy nevznikl!

Jaroslav Beránek, publicista

Foto Jaroslav Beránek