Číslo 51 / 2014.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s basbarytonistou.
Adamem Plachetkou.


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Alfréd Radok mezi divadlem,
televizí a filmem

Před rovným stoletím, 17. prosince 1914, se narodil jeden z našich nejvýznačnějších režisérů Alfréd Radok. Česká televize nyní zařadila do vysílání skoro vše, co natočil, a také téměř všechny dokumenty, které o něm vznikly. (Radokovi bude věnovaný program: ČTart: pondělí 15. prosince 20.20 a 21.30, úterý 16. prosince 20.20, čtvrtek 18. prosince 20.20 a 0.20, sobota 20. prosince 21.25; ČT1: sobota 20. prosince 8.30).

Nostalgická, láskou i benzinem provoněná česko-francouzská komedie Dědeček automobil je holdem nadšencům z úsvitu sportovních soutěží

S Radokovým režijním rukopisem se pojí zejména výrazová expresivita, ba živelnost. Bujná obrazotvornost mu přinesla mnohé potíže – zvláště v padesátých letech, kdy odmítal sklonit hlavu před schématy socialistického realismu. Nadšen vizuálními experimenty E. F. Buriana nechápal, proč i tento jedinečný divadelník ztratil soudnost – a nakonec se s ním dostal do konfliktu. Burian jej obvinil, že mezinárodně slavným konceptem Laterny magiky, spojením simultánně promítaných filmových záběrů s jevištní akcí, jen kopíruje jeho předválečné scénické pojetí.
Byl nucen střídat působiště, ostatně i do Národního divadla nastupoval celkem třikrát – nejprve v roce 1948, pak 1954 a naposledy 1966. Pak už jej pohltila emigrace, kam odešel záhy po ruské invazi. Skonal ve Vídni 13. února 1976, komunistickým režimem exkomunikován; nesmělo se o něm psát, byl zákaz uvádět jeho filmy.
Radok (zvláště ve spolupráci se scénografem Josefem Svobodou) vytvořil nezapomenutelná divadelní představení, ať se jedná o Komika, nebo Hru o lásce a smrti, z jejíhož záznamu se dochovalo zhruba půlhodinové torzo. Co z Radokovy tvorby nyní spatříme? Kromě televizního, Zweigem inspirovaného snímku Šach mat (1964), průkopnicky posunutého do roviny (pseudo)reportážní rekonstrukce jednoho šachového utkání, jsou to díla původně natáčená pro kina. Pokud pomineme okrajový podíl na secesní komedii Parohy (1947), podezíraví soudruzi mu dovolili natočit jen tři snímky. Expresivně vybuzená Daleká cesta (1949), mezinárodně asi nejslavnější Radokovo dílo zachycující osudy Židů za německé okupace, byla nařčena z netřídního poklonkování expresionismu a výlučnosti.
Z rozhodnutí nejvyšších politických míst pozastavenou muzikálovou veselohru Divotvorný klobouk (1952), inspirovanou Klicperovou předlohou, musel – zejména na nátlak Otakara Vávry – přestříhat a zkrátit „rozkomíhané“ sekvence (hlavně tu jarmareční), označené za projev formalismu. Teprve nostalgická, láskou i benzinem provoněná česko-francouzská komedie Dědeček automobil (1956), kterou – okouzlen věkovitými stroji – vzdal hold nadšencům z úsvitu sportovních soutěží, se dočkala blahosklonného přitakání. Jenže byl to počin poslední. Za filmovou kameru se Radok už nikdy nepostavil...

Jan Jaroš, filmový publicista



  Alfréd Radok mezi...
  Dívejte se 
 
  Boj o prezidenta v prosinci ´89
  Nalaďte si
 
  Turbolet, mezipřistání šanson   
  Pořiďte si