Číslo 33 / 2014.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s výtvarníkem a filmařem.
Janem Balejem.

Petr Koudelka, publicista

Už jste se dnes podívali do peněženky? Jsou tam? Měli byste si jich hledět, hladit je, hýčkat, chovat, rozmazlovat, jak radí v satirických textech spisovatel Daniil Charms, měli byste si s nimi povídat, užívat si je. Proč? Protože už brzy o ně přijdete. Zmizí, budou pryč. Všichni přijdeme o všechny peníze.
Představuji si, jak se čtenáři zachvěli, vidím hrůzu v jejich tvářích a slyším, jak protestují, odmítají uvěřit. Ale je to tak. Cožpak jste nikdy neslyšeli o bezhotovostních operacích v bance, o elektronickém podpisu na vašich bankovních kontech? Tisíce, miliony a miliardy, stovky miliard se přesouvají sem a tam, z banky do banky, z firmy do firmy, od člověka k člověku, a přece je nikdy nikdo neviděl. Miliony se prý denně tisknou v tiskárnách cenin – ale to jsou jen řeči, protože mnohem spíše jde o zanesení virtuálních položek na různé účty, včetně účtů zemí, států, obřích společností, gigantických globálních institucí. Kde jsou ty peníze a kolik jich je, nikdo neví.
A to je teprve začátek. Právě teď, v těchto dnech začíná nová éra, další magická etapa proměny peněz v nehmotné, tajemné, nedefinovatelné, nezjistitelné, nespočitatelné formy. Připojujeme se k virtuálnímu systému bitcoinů, neskutečných peněz, které začínají pronikat na světové finanční a jiné trhy. Vzniká jejich česká obdoba – Czech Crown Coin.
Už jako dítě jsem bral rád do ruky knihu, kterou napsal a vydal ve třicátých letech minulého století Stefan Poláček, někdy psáno Polatschek, a která se jmenovala Sláva a pád Johna Lawa. Byla to historie vzniku a šíření papírových bankovek. John Law byl skotský ekonom, který vymyslel papírové peníze a s pomocí Filipa Orleánského je vnutil do finančnictví evropských zemí. Papírové peníze, kryté stříbrem, zlatem nebo pozemky, ovládly svět.
Kde je svět papírových peněz, které jsme měli tak rádi? Proměna marek, lir, franků v euro jen oddálila definitivní katastrofu. Tvůrci nových bankovek se nás pokusili ošálit a zaujmout obrázky jakýchsi mostů a staveb, symbolizujících evropské spojenectví, ale zkáza se ukázala jako neodvratná. Peníze nám mizí před očima jako tající sníh. Místo nich vidíme jen kódy, piny, digitální řady čísel bez ducha a bez obsahu.
Máte už virtuální peněženku? Umíte obchodovat s bitcoiny? Co na tom, že se nikdo nehlásí k jejich vynálezu. Novináři navštívili v Kalifornii jakéhosi Sakošiho Nakamotu, o kterém se tvrdilo, že přišel na systém bitcoinů, ale on to vehementně popřel. Nemá s tím prý nic společného. Bitcoiny se však dál šíří v obchodních kruzích. Německo uznalo bitcoiny jako oficiální virtuální měnu, Čína je zakázala bankám, ale veřejnosti je povolila. O stanovisku zednářských lóží není zatím nic známo.
Jedno je jisté. Peníze budou lidem chybět. Byly naším posledním spojením s přirozeným světem. Převzaly kdysi úlohu tlumočníka, který nám vždycky všechno skryté a neznámé srozumitelně sdělil. Jejich prostřednictvím jsme dobře chápali politiku, rozuměli jsme válkám, schvalovali stavby dálnic, dávali zelenou výrobě automobilů a kosmickým letům. A nejen to. Peníze nám uměly říci, kolik si máme pořídit dětí, s kým se oženit a vdát, kam jet na dovolenou. Hovořili jsme mezi sebou prostřednictvím peněz. Nepotřebovali jste znát cizí jazyky, peníze vám otevíraly cestu do cizích zemí, ženy vám padaly k nohám, když k nim promluvily vaše peníze. Peníze nám sloužily jako věrní přátelé. Cožpak je možné, aby takto hovořil nějaký virtuální symbol, technologická hříčka, klapka na počítačové klávesnici?
Co si počneme? Myslím, že s digitální peněžní měnou si tak rozumět nebudeme. To už nebudou peníze, ale jenom představa peněz, docela jiné prostředky, ovládající nás jiným způsobem. Jako zmizely telegramy, psací stroje, němý a černobílý film, gramofonové desky, magnetofony, kazety, jako mizí telefonní budky, dopisy a parní lokomotivy, zmizí jednoho dne i poslední peníze. Zůstaneme sami.