|
|
Za tajemstvím a vůní Bílých Karpat
Bílé Karpaty patří k těm pohořím naší země, která stojí
spíše v ústraní turistického zájmu. Neprobíhají zde žádné
blokády ani velkoplošná kácení, nestaví se předimenzované
turistické resorty. Koneckonců ani táhlé bělokarpatské vrchy
nejsou příliš vysoké nebo od pohledu efektní. Pokud
návštěvník z Čech či ze zahraničí zavítá na Moravu, jeho
zrak se upne spíše k Jeseníkům, Beskydám nebo Pálavě. Pokud
však patříte k milovníkům méně frekventovaných turistických
cílů, příhraniční kraj jihovýchodní Moravy může být pro vás
tou pravou destinací. Přesvědčit se o tom můžete i při
poslechu desetidílné série rozhlasových Výletů s Vltavou.
Vysílají se od pondělí 4. srpna ve všední dny vždy v 8.45.
Bílé Karpaty táhnoucí se ze severu od Valašských Klobouk,
přes luhačovické Zálesí, moravské Kopanice a Horňácko až po
Strážnici ležící ve slováckém Pomoraví jsou územím, které má
co nabídnout. Jestliže jste milovníky přírody a lidové
kultury, tak právě tento kraj skýtá nejen možnost poznání,
ale i zážitky měrou vrchovatou.
Kraj harmonie
Toto poměrně rozsáhlé pohoří tvořící část hranice České
republiky se Slovenskem je chráněno od začátku osmdesátých
let minulého století. Tehdy zde vznikla chráněná krajinná
oblast a začaly být rozvíjeny programy na ochranu a vhodnou
údržbu území. Význam CHKO Bílé Karpaty ještě zesílil po
zařazení oblasti do seznamu biosférických rezervací UNESCO.
Důvodem výjimečnosti území je především existence rozsáhlých
luk evropského významu a také způsob soužití člověka s
okolním prostředím. Staletí sounáležitosti lidí s krajinou
vytvořila v Bílých Karpatech ustálený, ovšem také citlivý
ekosystém. Ten je založený na ohleduplnosti venkovanů k
jejich životnímu prostředí a vhodným zásahům člověka do
místní krajiny. I proto se dá říci, že Bílé Karpaty patří k
nejharmoničtějším koutům České republiky. To, že nejsou
příliš známé, lze považovat za výhodu i nevýhodu. Záleží,
jak na danou věc pohlížíme. Seriál rozhlasových výletů po
Bílých Karpatech nám má tuto oblast přiblížit právě s
důrazem na šetrnost turistiky a ohleduplnost návštěvníků.
Albus Mons
O kráse Bílých Karpat nás může přesvědčit například návštěva
starých zahrad a sadů u Velké nad Veličkou nebo chráněné
orchidejové louky pod nejvyšší karpatskou horou Velkou
Javořinou (970 metrů nad mořem). Kvůli poválečné
intenzifikaci zemědělství a rozvoji průmyslu sice byla
ekologická stabilita některých částí regionu narušena, ale
během uplynulých let se pohoří opět dostalo do stavu
krajiny, ve které je činnost člověka žádoucí. Do Bílých
Karpat vás proto i dnes mohou přilákat nejen orchideje
rostoucí na místních loukách, ale také minerální prameny
rozličných chutí, a nebo rozsáhlé bukové hvozdy, které
symbolizuje podjavořinský prales. Prý i ony se svým
stříbřitým zabarvením mohou být příčinou pojmenování pohoří.
Jako Albus Mons byla oblast latinsky označována už v 17.
století Janem Amosem Komenským a tento přívětivý název jí
vydržel dodnes i přesto, že na některé části luk byly
neuváženě vysázeny monokulturní jehličnany. Zachovalost lesů
a luk je však v Bílých Karpatech i přesto mimořádná.
Procházka jihovalašskými bučinami nebo rozsáhlými lučinami v
centrální části pohoří, vás dokáže vnitřně očistit a nabít
pozitivní energií. I proto do Bílých Karpat jezdí turističtí
znalci a milovníci přírody, kteří jsou si vědomi kvalit
tohoto území.
Řemesla, písně, obyčeje
Do Bílých Karpat se však nejezdí jen kvůli zachovalé přírodě
a čerstvému vzduchu. Slovácká a valašská lidová kultura zde
stále žije a co do pestrosti je tak tento kout Moravy cílem
milovníků folklorních akcí a regionálních obyčejů. I v
rozhlasových výletech zazní řada lidových písní, jejichž
poselství zůstává aktuální i po staletích od jejich vzniku.
Jednu z nich v pořadu zazpívá mladý botanik, který nás
provede po zahradách na Horňácku. Jinou zase skupina mužů ze
slovácké obce Dolní Němčí, kde navštívíme lidové muzeum a
zaposloucháme se do vyprávění místního pamětníka.
Při návštěvě moravských Kopanic, kde budeme přibližovat
odkaz místních vědem zvaných bohyně, se pak zaposloucháme do
písní ženského spolku Čečera působícího ve Starém
Hrozenkově. Reportážní pozornosti neujdou ani řemeslníci
tvořící produkty se značkou Tradice Bílých Karpat. Poznáme
jednoho z posledních bednářů v českých zemích a s mikrofonem
navštívíme vesničku Hostětín, kde vedle známého ekocentra
provozují také lisovnu lahodného moštu. Pokud se budete
chtít seznámit s působením karpatských zvěrokleštičů,
zavedeme vás do muzea v Bojkovicích, které leží nedaleko
známých Luhačovic. Do největších moravských lázní se pak
zvukově přeneseme proto, abychom přiblížili odkaz architekta
Dušana Jurkoviče.
Vedle řemesel a gastronomie je však neméně zajímavá i
historie Bílých Karpat – regionu ležícího na pomezí
někdejšího Českého království a Uher. Pojem krvavá hranice
není pouze teoretický, ale daný událostmi, které se na
jihovýchodě Moravy odehrály. V reportáži z městečka Hluk,
kde stojí starobylá tvrz, se o tom dozvíme více.
Bílé Karpaty mají návštěvníkům co nabídnout. Snad vás
rozhlasové výlety navnadí k tomu, abyste tento kout
jihovýchodní Moravy sami navštívili a poznali alespoň část z
jeho přírodní a kulturní krásy.
Petr Slinták, publicista
Snímky Petr Slinták |
