Číslo 13 / 2014.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s herečkou a zpěvačkou.
Hanou Holišovou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Milan Slezák, komentátor ČRo

Hvězda, které jsem se omluvil

Výrazu satori se používá pro prozření, osvícení, probuzení. Satori, jak vědí znalci zenového (čchanového) buddhismu, se dostaví buď samovolně, či za pomoci učitele, který může žáka probudit kupříkladu kóanem – hádankou, již nelze vyřešit v mezích aristotelské logiky. Nad otázkou „Jak zní tlesknutí jedné ruky?“ bude většina lidí nechápavě vrtět hlavou. Nic kloudného z toho nevzejde. Ale nastojte, tu a tam z toho vzejde satori. (Ptáte se, jak se šlo na adepty, na něž jemné metody nezabíraly? Na ty se brávala hůl.)
Satori lze zažít kdekoli, tedy i v restauraci, a to bylo přesně to místo, kde se nedávno laskavě dostavilo i ke mně. Blesk poznání mnou projel právě ve chvíli, kdy jsem v jisté pizzerii s určitou dávkou nevraživosti zíral na pivo, v jehož názvu figuruje hvězda. A hned jsem se moku – který chutná fádně a který jsem si objednal pouze z nezbytí – v duchu omluvil. Vybavil jsem si totiž, jak mi tahle hvězda prosvítila těžkou chvilku. Ach, s jakou vroucností jsem ji tehdy následoval! To bylo v Amsterodamu před osmnácti lety, když…

Ale počkejte, napřed musím říci, na co jsem si potrpěl při svých cestách – a já kdysi cestoval hodně, a to v dobách, kdy nebylo úplně obvyklé, aby se člověk každý rok dostal do Austrálie, aby se porozhlédl po Novém Zélandu či se v klidu pokochal zahradami v Kjótu anebo postál v zamyšlení u veřejné kremace v posvátném Varánasí. Na cestách, krom toho, že jsem vyhledával památky a sypal drobné do pokladniček chrámů, jsem se snažil jíst a pít místní speciality. A tak jsem v Nikaragui požil chutné jezerní ryby a opečený banán s rýží a fazolemi a s rozpečeným sýrem chuti nevalné. Měl jsem tam i pečeného leguána. Vůbec nebyl špatný. Dojatě vzpomínám na grilovaného platýze, na něhož mne laskavý krajan pozval v pouličním stánku v malajsijském Kuala Lumpuru. Ryba měla hnědočerný povrch, stačilo málo a už by ji připálili. Lepšího platýze a vlastně rybu vůbec jsem od té chvíle nejedl.
V San Francisku, v restauraci, do níž s oblibou chodil autor skvělých detektivek drsné školy Dashiell Hammett, jsem vzdychal nad výtečným nadívaným krabem. V Tchaj-peji jsem zase okusil polévku ze žraločích ploutví. Víckrát bych to neudělal – na mou omluvu, tehdy jsem ještě nevěděl, že ploutve se někdy odřezávají ještě žijícím žralokům. Obědval jsem a večeřel v proslulých restauracích, ale nevyhýbal jsem se ani podnikům prostým. Nemohu zapomenout na hutnou nudlovou polévku, kterou jsem si dopřál v jakémsi pro mne naprosto bezejmenném tokijském bistru, kam bych podruhé netrefil. Byla úžasná.

A potrpěl jsem si na místní nápoje. Z Vietnamu jsem přivezl kořalku, v níž byl naložen ještírek gekon. Do ní jsem se nepřinutil, vypil ji kolega, který zbystřil při zmínce, že nápoj má afrodiziakální účinky. Zato do pálenky mao-tchaj, kterou jsem importoval z Tchaj-wanu a která chutná jako rozpuštěné linoleum, jsem se pustil s chutí. Ve Spojených státech mi učarovaly bourbony Wild Turkey, zejména jeho padesátidvouapůlprocentní varianta, jež pohladí hrdlo, a Old Crow. Tedy Divoký krocan a Stará vrána.

Přijdou ovšem chvíle, kdy se vám z národních specialit zamotá hlava, a vy zatoužíte po něčem zcela neinvenčním, nadnárodním. Po něčem jako hamburger. A to už jsme zpět v Amsterdamu před osmnácti lety, v útulném baru, do něhož jsme s kolegou, známým to komentátorem, zašli po předlouhém dni vyplněném pracovními schůzkami na ministerstvech. Shodli jsme se, že se odškodníme nejsilnější pivní specialitou, jaká bude k mání. Nic nás před tou značkou nevarovalo. Servírovali ji v pouhopouhé čtvrtlitrové číši. Ale jakmile jsme dopili, dolehla na nás veškerá tíha světa. Seděli jsme na barových stoličkách dvacet minut beze slova, bez hnutí, zhroucené postavy v saku, a ještě k tomu s motýlky. Nu a řeč nám potom vrátila právě Stella (= hvězda) Artois, pití z mého pohledu nudné, leč znatelně lehčí. A proto: hvězdám, i těm europivním, zdar a slávu!



  O berlích    
  Zpěvník Jana Buriana
 
  
Útěk nic nevyřeší...
  Dívejte se
 
  Nežil jsem nadarmo! Jsem...
  Téma