|
|
 Nová
krev Petera Gabriela
Jakkoli se zdá, že britský zpěvák a skladatel Peter Gabriel
už autorsky nemá co nabídnout (poslední album nových písní
vydal před deseti lety), každý jeho hudební počin nakonec vždy
vzbudí vesměs zaslouženou pozornost – ať už jde o soundtrack k
filmu (Rabbit Proof Fence), záznam scénické hudby (OVO) nebo
výběrovou kompilaci (Hit). Jeden z nejvýznamnějších šiřitelů
globální vlny world music, přítel Václava Havla a zelený
aktivista rozšířil loni svou diskografii také o album
osobitých coververzí Scratch My Back, na němž se symfonickým
orchestrem v zádech poměrně radikálně přepracoval písně
plejády inspirativních hudebníků od Davida Bowieho přes
Talking Heads po Lou Reeda. Obdobně letos Gabriel přistoupil i
ke své vlastní tvorbě a čerstvým studiovým albem New Blood
(vydavatel EMI) jako by si opravdu vlil do žil novou krev.
Symfonická aranžmá rockových a popových skladeb jsou módou,
která už dostihla desítky hudebníků, třebaže spojení známých
melodií s monumentálností a patosem orchestrálního zvuku často
končí značně rozporuplně. Peter Gabriel a aranžér John
Metcalfe naštěstí nepodlehli pokušení přecpat skladby
vznosnými efekty, každé písni dali jen to, co jí s ohledem na
její stavbu a atmosféru náleží. A tak zatímco v Red Rain zvuk
orchestru ještě podtrhl dramatičnost kompozice a finále In
Your Eyes burácí smyčcovou kavalerií, hned následující Mercy
Street uhrane střídmostí – temný zpěvákův hlas tu je
servírován na místy skoro tušeném symfonickém koberci. Na albu
neschází ani remaky dalších Gabrielových hitů – působivě
gradující Digging In The Dirt, komorní duet Don‘t Give Up, kde
Kate Bushovou nahradil zastřený vokál norské písničkářky Ane
Brunové, nebo Solsbury Hill, první zpěvákův sólový úspěch po
odchodu z Genesis, v protikladu k jiným coverům interpretovaný
s až překvapivou pietou.
Jinak se ale stále kreativnímu šedesátníkovi a mnohačlennému
tělesu řízenému dirigentem Benem Fosterem podařilo dosáhnout
kýženého stavu, kdy symfonické aranže prozkoumávají jedinečný
autorský rukopis, zvýrazňují jeho skryté možnosti a netušenou
mnohovrstevnatost. K tomu, aby album symfonických aranží
proslulých skladeb dopadlo tak dobře jako New Blood, musíte
ovšem disponovatsilným a nosným originálem, stejně jako
citlivými spolupracovníky – jako slovutný Peter Gabriel. To se
to pak předělává…
Milan Šefl
|
