|
|
 Ten,
kdo bránil individualismus
Bohuslav Brouk (1912–1978) – rolls royce české
avantgardy třicátých let minulého století, autor
provokativních studií z pomezí psychoanalýzy a kulturologie,
nešťastný exulant znovuobjevovaný teprve v posledních letech.
V Česku již vyšly jeho práce Zde trapno existovat (2008), O
pošetilosti života i smrti, O funkcích práce a osobitosti (obě
2009), Životní sloh (2010) – a nejnověji O šalbě svobody a
filosofie. Editorem díla pozapomenutého českého
avantgardisty Bohuslava Brouka je Viktor Debnár (1979),
absolvent Institutu mezinárodních studií FSV UK, od roku 2005
zaměstnanec pražského Institutu umění.
Bohuslavu Broukovi se jako editor věnujete soustavně roky.
Jaké má v jeho díle místo právě vydaná studie O šalbě svobody
a filosofie?
Myslím, že nejvhodnější označení by bylo „přirozené“. Brouk
žil svými texty a svými činy naprosto svobodný život,
nesvazovaný žádnou dogmatickou ideologií. Aby se téma svobody,
a s ním spojená problematika demokracie, stalo předmětem
rozsáhlého spisu, musel si projít zkušeností s nacisty a
komunisty v letech 1939 až 1948, a následným pobytem v exilu.
Takto získaný „materiál“ mu poskytl základ pro zkoumání „šalby
svobody“. Ne nadarmo ho Vladimír Borecký nazval „skeptickým
ctitelem svobody“.
Jde o text starý víc než půlstoletí. Dá se dnes číst jinak než
jako dokument doby a svědectví o tehdejší životní a myšlenkové
situaci svého autora? Čili funguje Brouk dnes?
Zcela jistě se nejedná o nějakou časově omezenou kuriozitu. Ze
samé podstaty zkoumaného předmětu – svoboda, demokracie,
filozofie – je patrné, že jde o témata nadčasová. Je sice
možné, že se některé myšlenky (třeba ty o „plánovací
společnosti“ nebo konci „liberalistického hospodářství“) budou
zdát dnešnímu čtenáři dobově determinované a poněkud mimo
současnou realitu, ale kdo ví, kam zavedou současnou
společnost nadvýroba, konzumerismus, hospodářské krize…
Proč jste si vlastně Brouka vybral? V některých svých ohledech
je sice nadčasově pronikavý, v jiných úžasně vtipný,
subverzivní, ale častokrát taky jaksi naivní, prostoduchý.
Loni vydaný spis Životní sloh nemohl – třeba po boku Teigových
studií – obstát ani v době svého vzniku, tedy v polovině
čtyřicátých let…
Bohuslava Brouka jsem si vybral pro jeho provokativní tvorbu,
která mě po myšlenkové i stylistické stránce, a to ve svých
konkrétních částech i jako celek, opravdu velmi oslovila.
Pokud jde o Životní sloh, ta studie je jakýmsi odborným i
osvětovým textem, jehož některé jednotlivosti můžeme sice
nazvat naivními, ovšem najdeme tu také mnoho podnětného pro
současnost – třeba témata, jako jsou očista našich životů od
zbytečností nebo život žitý kultivovaně, niterně.
Broukovi se sice v dílčích studiích věnovala řada autorů, mimo
jiné jmenovaný Vladimír Borecký, nebo František Dryje, ale na
syntetickou monografii tento autor stále čeká. Příští rok
v listopadu má sto let od narození…
Sám bych byl nesmírně rád, kdyby se našel někdo, kdo by
kvalitní monografii dokázal napsat, nicméně vzhledem k
Broukovu širokému tematickému záběru se obávám, že se jí jen
tak nedočkáme. Nicméně detailněji bude Brouk představen v
připravovaném výboru z publicistiky Na obranu individualismu,
který zahrne také tři doprovodné studie.
Má Brouk nějaké následovníky, inspiroval někoho svými
myšlenkami k pokračování – anebo mu režim po osmačtyřicátém
prostě vzal všechny šance?
Jelikož Brouk pocházel z „velkokapitalistické“ rodiny, která
vlastnila legendární firmu Brouk & Babka, a protože po válce
ostře vystupoval proti komunistům a nakonec se stal exulantem,
je přirozené, že se na víc jak čtyřicet let ztratil z povědomí
širší veřejnosti. Brouk byl v každém případě solitér, za jehož
následovníky můžeme nicméně dnes považovat všechny
svobodomyslné autory provokativních, ironických a podvratných
textů.
Radim Kopáč, literární a výtvarný kritik
|
