|
|
 Modrá
hvězda Bohumila Hrabala
„Povídky“, jak nazval Bohumil Hrabal v podtitulu svůj největší
epický text – román Obsluhoval jsem anglického krále – byly
přímo vychrleny během osmnácti dnů horkého léta 1971 v Kersku.
V doslovu Hrabal píše: „Texty jsou psány v prudkém letním
slunci, které rozpalovalo psací stroj tak, až se několikrát za
minutu zakusoval a koktal. Nemoha hleděti na oslnivě bílé
čtvrtky papíru, psal jsem tedy ve světelném opojení
automatickou metodou. A protože události, které se posledního
roku na mne valí, tak ty události mne nutí, nechat text tak,
jak je v prvních záběrech...“
Jaké události se to na Hrabala valily? V únoru 1970 mu zemřela
matka. Zároveň v té době začíná husákovský „normalizační
proces“ a v jeho rámci jsou v roce 1970 skartovány hned dvě
čerstvě vydané Hrabalovy knihy – Domácí úkoly a Poupata. Stává
se „spisovatelem v likvidaci“ a uvědomuje si, že pro oficiální
místa je nepřijatelný, jeho knihy nebudou vycházet a že je
zařazen do seznamu těch, kteří jsou společnosti nepohodlní.
„Býti na dně a hleděti vzhůru,“ připomíná si Hrabal v duchu
taoismu své životní krédo a zároveň pociťuje o to
intenzivnější potřebu psát. Psaním se uvolnit, vyzpovídat,
osvobodit, psaním se i pobavit. A tak v tom horkém létě
skutečně usedá v Kersku na verandičce své chaty k psacímu
stroji, aby „alla prima“ v oněch požehnaných dnech napsal
text, román, vědom si toho, že jej stejně nikdo nevydá, a
tudíž není ani nutné jej korigovat a upravovat pro oficiální
místa a jejich cenzory. Ačkoliv Hrabal svůj román dopsal už
v roce 1971, na oficiální vydání (šířil se tehdy pouze
strojopisem) si musel počkat plných osmnáct let.
O inspiraci k románu Obsluhoval jsem anglického krále hovořil
Hrabal až o mnoho let později v několika besedách se čtenáři.
Od dětství jej otec – tehdy správce pivovaru Nymburk, kde také
Hrabalovi bydleli – vozil po hostincích. Hospody tak měl
Bohumil Hrabal „v sobě“ již odmala. Později, když pracoval
jako pojišťovací agent i cesťák se zbožím, se den co den
stravoval a přespával v hostincích po celé zemi. A poté, co
poznal svoji ženu Elišku, rád za ní docházel do hotelu Paříž,
kde byla zaměstnána. A pochopitelně i v libeňské periferii
Prahy, kde spisovatel bydlel od počátku padesátých let,
pravidelně navštěvoval hospody. Hrabal měl v této oblasti
bohaté zkušenosti, ale to nebyl ještě ten pravý podnět
k sepsání knihy. Bylo to zatím jen řetězení událostí a příběhů
„zvenčí“.
 „Až
jednou, jeli jsem na pivo z Kerska do Sadské, do hotelu Modrá
hvězda a tam byl takovej malinkej vrchní Josef Vaníček, kterej
to tam všechno měl na starosti a kterej se z toho úplně
hroutil. Sedli jsme si a ten maličkej šedesátipětiletej pingl
začal vyprávět tu událost, kterou začíná Anglickej král. Začal
vyprávět tu událost o tom, kterak on byl pingl u Rozkošných
v Čáslavi a jak si vydělával, prostě jak prodával ty párky na
nádraží, jak si tam vydělal na tu slečnu tam v tom podničku,
kde byly ty slečny. No a to nám vyprávěl asi půl druhý hodiny,
a já, když jsem přijel domů, tak najednou ten příběh dostal
takovou jako velkou rotaci a najednou ta rotace dostala jistej
smysl, začaly na sebe navazovat ty příběhy, chňapat po sobě, a
to už je ta situace, kdy nezbejvá než sednout a začít psát.“ A
protože k Hrabalovi na chatu do Kerska nikdo nepřišel na
návštěvu, za neuvěřitelných osmnáct dní veskrze vyprávění
výčepního z hotelu Modrá hvězda a další příběhy (ve kterých se
hlavním hrdinou stala postava Jana Dítěte) uvedl na společného
jmenovatele a román na jeden zátah napsal.
V pořadu, který stanice Vltava odvysílá na Silvestra,
posluchači prostřednictvím rozhlasového mikrofonu navštíví
hotel Modrá hvězda v Sadské, dozví se životní peripetie
bývalého majitele hotelu Josefa Vaníčka, v Čáslavi navštíví
hotel U České koruny, odkud nejmladší pikolík vybíhal na
nádraží k vlakům s horkými párky i pivem, přímo na peroně
nádraží vzpomeneme zlatých časů rozličných nádražních služeb a
v Čáslavi se také vydáme hledat lehké slečny do podniku U
Rajských. V pořadu bude například hovořit historička
Stanislava Klečáková, železniční publicista Roman Vlasák,
pamětník Zdeněk Jirout a majitel hotelu Modrá hvězda Jaroslav
Vrána.
Tomáš Mazal, editor a publicista |
