|
|
Alternativci na cestě za sdělností
Na prahu letní festivalové sezony vydaly nová studiová alba
kapely osobností, které patří už více než dvě dekády mezi
nejoriginálnější zjevy domácí hudební alternativy. Nahrávky
prozrazují, že jak Miroslav Wanek, jenž od poloviny
osmdesátých let kočíruje partu rafinovaných punkerů Už jsme
doma, tak Petr Váša, který po formacích Z kopce, Ošklid či
A-beat před deseti lety založil svou současnou skupinu Ty
Syčáci, mají stále energii, nápady a navíc i kreativní
spoluhráče.
 Už
jsme doma přišli s novou deskou Jeskyně (vyd. Indies MG) po
dlouhých sedmi letech, v nichž za neúnavného koncertování doma
i za hranicemi (kapela každoročně absolvovuje kolem stovky
vystoupení) hledali ideální sestavu. Ta se nakonec ustálila ve
složení, jenž nahrálo novinku – tedy i s hráčem na trubku
Adamem Tomáškem, díky němuž se zvuk souboru blíží jeho
nejslavnější éře se saxofonem Jindřicha Dolanského. Směřování
k dřívějšímu soundu je patrné i ve zjednodušení aranžmá,
skupina tak může lépe pracovat se svými klíčovými atributy –
energií, úsečností, divokými změnami tempa, vznosnými
kvazioperními vokály. Ty nejsilnější písně, jako Mariana nebo
Úkryt (jejíž hymnický refrén „Samota je jediná, kdo zůstává“
se zadírá pod kůži), nabízejí Wankův band ve skvělé kondici,
povedla se ale celá deska.
 Snaha
o větší údernost a sdělnost charakterizuje i šesté cédéčko
Vášových „Syčáků“. Vybídla je k tomu zřejmě předchozí, tři
roky stará deska Bum Bum Bum, natočená vůbec prvně v historii
tria s bicími, a snad i Vášova zkušenost hostujícího vokalisty
Jasné páky. Bubeník Aleš Pirgl ze spřízněné kapely Květy
nechybí ani na albu Krása (vyd. Indies Happy Trails) tvořeném
devatenácti rozsahem střídmými a bigbítovou živelností
prodchnutými písněmi. Neotřelý jazyk Vášových textů a občasný
úkrok mimo žánr tu rokenrolovou přímočarost přece jen
narušují, to ale desku plnou nadhledu dělá ještě zábavnější.
Milan Šefl |
