|
|
 Taková
pěkná tečka za případem Cimrman
Zdálo by se, že k fenoménu Divadla Járy Cimrmana už není co
dodat – na trhu je v psané, auditivní či vizuální podobě všech
patnáct komedií souboru, nemluvě o raritních kompilacích typu
„the best of“ či „co se nevešlo“. Stejně atraktivní jako dílo
samotné však někdy mohou být i okolnosti, za jakých vznikalo.
Dokazuje to nahrávka čtrnáctidílného rozhlasového seriálu
Podzim s Járou, který v roce 2007 připravil redaktor a
moderátor Vladimír Kroc a jenž nyní pod názvem Zvuková kronika
Divadla Járy Cimrmana vychází na CD.
Čtyři hodiny vzpomínek aktérů, mezi nimiž samozřejmě dominují
Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, mapují události v ansámblu
od samotných začátků ve fiktivní rozhlasové Vinárně U Pavouka
a prvního uvedení Svěrákova Aktu v Malostranské Besedě až po
práci na předloňském „Cimrmanově dramatickém kšaftu“ České
nebe. Každý z dílů seriálu (nyní „tracků“ ve formátu mp3) je
věnován jedné ze čtrnácti komedií, jež má soubor dosud na
repertoáru, úvod vždy obstarává bizarní komentář k roku, v
němž byla hra premiérována, závěr pak hudební číslo.
K nahlédu do zákulisí divadla, založeného před třiačtyřiceti
lety víceméně náhodou, se již jednou odhodlali sami jeho
protagonisté – v roce 1987 natočil Ladislav Smoljak hořkou
filmovou komedii Nejistá sezona, jakousi „autobiografii“
scény, jež musela dobrou polovinu své existence vést zákopovou
válku s nejrůznějšími komunistickými „schvalovači“. A právě
groteskní líčení střetů s tupou arogancí režimu, který slyšel
provokaci i v těch nejnevinnějších formulacích, patří k
nejvděčnějším místům cimrmanovských letopisů. Při výčtu
absurdních cenzurních požadavků tehdejších kulturtrégrů se
posluchač dobere i zdůvodnění, proč novější hry Svěráka a
Smoljaka působí vedle Hospody Na mýtince, Lijavce a Posla z
Liptákova o poznání méně výrazně – tvůrci ve svobodných
poměrech již nemohli počítat s divácky atraktivním testováním
co se smí a co už ne, natož se čtením mezi řádky.
Zvuková kronika se nevyhýbá ani tématům kontroverzním,
například v rozhovoru s hudebním skladatelem Janem Klusákem,
spolutvůrcem opery Cimrman v říši hudby, nelze ani desítky let
po jeho odchodu ze souboru přeslechnout stopy křivdy. Další
osobnost, která se s Cimrmany nerozešla v dobrém, jeden ze
zakladatelů divadla Jiří Šebánek, už bohužel na Krocův
mikrofon nepromluvil, zemřel krátce před zahájením práce na
seriálu.
Geniální mystifikace rozpředená kolem smyšlené postavy
česko-rakouského podivína léty neztrácí na přitažlivosti.
Rozhlasová kronika počínání restaurátorů jeho pozůstalosti
potěší zkušené cimrmanology i začátečníky a třebaže působí
„jako taková pěkná tečka“ za případem Cimrman, nutně jí být
nemusí.
Milan Šefl |
