|
|
Nos v přímém přenosu z Met
Tříaktovou operu s epilogem Nos zkomponoval Dmitrij Šostakovič
na návrh svého přítele, režiséra Vsevoloda Mejercholda,
v letech 1927 až 1928. Gogolova satirická povídka mu poskytla
dostatek inspirace k břitké grotesce, s jejímž obsahem výborně
ladilo svižné, chytré hudební zpracování. Šostakovič Nos
zkomponoval na libreto Alexandera Preisse, Jevgenije Zamjatina
a Grigorije Ionina podle zmíněné Gogolovy povídky s úryvky
z dalších satirikových prací a s využitím Smerďjakovovy písně
z Dostojevského Bratrů Karamazových. Světová premiéra se
uskutečnila v leningradském Malém divadle 18. ledna 1930.
Tuto satiru kritizující úřednického šimla odvysílá Český
rozhlas 3 – Vltava v přímém přenosu z Metropolitní opery v New
Yorku v sobotu 13. března v 19 hodin.
 Děj
se odehrává v polovině 19. století v Sankt Petěrburku. Úředník
Platon Kuzmič Kovaljov (barytonista Paulo Szot) se jednoho dne
probudí a zjistí, že mu chybí nos. Ten objeví na svém ranním
krajíci chleba jeho holič Ivan Jakovlevič (basista Vladimír
Ognovenko) a v domnění, že ho uřízl nějakému zákazníkovi, hodí
nos do řeky. Kovaljov jde na policii nahlásit ztrátu a cestou
spatří nos v uniformě státního rady. Nos se s ním však jako se
svým podřízeným odmítá bavit. Kovaljov, jenž podezírá matku
své snoubenky, že ho očarovala, marně dává inzeráty do novin.
Nakonec nos zatkne policie, lékař jej však nedokáže přišít.
Jednoho dne se nos zase ocitne uprostřed Kovaljovova obličeje
tak náhle, jako kdysi zmizel.
V obsazení představení newyorské MET čteme jména ruská i
anglická. Tento mezinárodní sólistický tým, sbor se
sbormistrem Donaldem Palumbem a orchestr Metropolitní opery
bude řídit hvězdný ruský dirigent Valerij Gergiev. Režie se
ujal William Kentridge, který také vytvořil společně se Sabine
Theunissenovou scénickou výpravu.
Ivan Ruml, redaktor ČRo 3 – Vltava |
