|
|
 Kazetová
dekadence
Johana Švarcová je divadelní herečka a performerka, David
Doubek aka Ventolin producent a dýdžej. Dohromady tvoří
elektronické duo Kazety, jež příležitostně doplňuje nehudební
člen souboru, výtvarník A Schwarz, dbající na vizuální podobu
veřejných vystoupení. Eponymní album Kazet, které na konci
minulého roku vyšlo u nezávislého labelu XProduction, aspiruje
alespoň dle četnosti a vstřícnosti novinářských ohlasů
v předních periodikách na pomyslný titul Český debut 2009.
Když si tu nahrávku pustíte poprvé, máte pocit, že jste do
přehrávače omylem vložili cédečko se starými snímky Kraftwerk,
Visage, Soft Cell nebo Depeche Mode, servíruje se tu
majestátně studený elektropop s potemnělou atmosférou,
dominantními odlidštěnými syntezátory a sem tam břitkými
kytarovými riffy. Jenže pak začne Johana Švarcová zpívat či
spíše recitovat slogany typu „trochu to bolí, když mě nechceš
takovou, jaká jsem“ (v chytře feministické písni Depilace)
nebo „jsem smutná, jsem veselá – většinou je to jedno“ (v
dekadentním songu Smutná) a dojde vám, že neposloucháte jen
jakousi domácí reflexi syntezátorového popu osmdesátých let,
že přinejmenším stejně silným inspiračním zdrojem je pro
Kazety postpunk téhož období, existenciálními Joy Division
počínaje a gotickým rockem Bauhaus konče.
S punkem ovšem skupinu nespojuje jen nekomplikované melodie,
ponurý zvuk a apatické texty, jde také o bezprostřednost
výrazu a až na odiv stavěnou nedokonalost. Takový princip může
vést i k experimentu a improvizaci, jimiž se vyznačují
inscenace alternativní divadelní scény Radio Ivo, v níž
studentka FAMU Johana Švarcová působí společně s Petrem Markem
a Mariánem Moštíkem a která loni triumfovala na Prix Bohemia
Radio v prestižní kategorii rozhlasových her. Zvuková konzerva
možnosti jevištního uchopení a improvizační potenciál písní
Kazet jen naznačuje, o to zajímavější jistě bude vnímat kapelu
i jako audiovizuální projekt a poslouchat ji naživo. Její
první album je každopádně velikým příslibem, i když je dost
těžké představit si pokračování. Zvláště v případě Kazet totiž
platí, že opakovaný vtip přestává být vtipem.
Milan Šefl |
