|
|
 Muž,
který učí Poláky rozumět Čechům
O polském publicistovi Mariuszovi Szczygiełovi (1966) by se
mohlo docela dobře říct – náš člověk ve Varšavě. Ačkoliv ještě
před devíti lety neuměl ani slovo česky, je dnes v Polsku
považován za jednoho z největších znalců českých poměrů, naší
historie, kultury i mentality. Jeho kniha s příznačným názvem
Gottland (o významných českých osobnostech jako Tomáši Baťovi,
Lídě Baarové, Martě Kubišové a dalších) se stala bestsellerem.
Gottland Szczygiełovi vynesl Cenu varšavských knihkupců, byl
přeložen do několika jazyků a jen v Česku se dočkal sedmi
dotisků! Autor navíc získal za reportáže o Česku prestižní
cenu Melchior v oblasti literatury faktu. Člen redakce
největšího polského deníku Gazeta Wyborcza žije ve Varšavě,
ale duchem – jak říká – dlí v Praze. Do češtiny se doslova
zamiloval. Náš jazyk je pro něj prý jako hudba. „Je to, jako
bych si pouštěl cédéčko. Jedu tramvají a poslouchám hudbu. To
je čeština,“ říká.
Poprvé byl v Praze v roce 2000. O Česku nic nevěděl, neuměl
ani slovo česky, ale jak přiznává všechno ho ohromilo. A co ho
vůbec na českou stopu přivedlo?
Osudový rozhovor
 První
osobností, kterou Szczygieł v Česku poznal, byla Helena
Vondráčková. Jedna polská redakce ho vyslala do Prahy, aby se
zpěvačkou pořídil rozhovor. Ona mluví polsky, tak se
domluvíte! – ujistili ho v redakci, když namítl, že by mohl
mít problém s jazykem. „Helena mi vyprávěla také o Martě
Kubišové. Když jsem se pak vrátil do Polska, tak jsem zjistil,
že polský rozhlas nikdy nevysílal ani jednu její píseň. Tehdy
jsem si řekl, že musím o Martě Kubišové něco napsat do
polských novin,“ líčí Mariusz Szczygieł. Zároveň si slíbil, že
se naučí česky, už jen kvůli rozhovoru s Kubišovou. Jazyky mu
přitom prý jdou špatně. Ale už za rok rozhovor s Martou
Kubišovou v češtině udělal. České téma a čeština ho dokonale
lapily do svých sítí.
Co Polák to povstalec, co Čech to Švejk
Mariusz Szczygieł se pustil také do jednoho těžkého úkolu –
chtěl demytizovat některé mýty o Češích. Jaké ale vlastně mýty
o Češích u našich severních sousedů kolují? „Samozřejmě hlavní
polský mýtus vyplývá z toho, že my Poláci jsme přes dvě stě
let byli vždycky jen povstalci. My jsme vždy dělali povstání.
Proto se považujeme za hrdiny, chováme se vždycky statečně a
jsme hrdinský národ. A to nějak ovlivňuje náš postoj vůči
Čechům. Bohužel ten nejhorší stereotyp v Polsku je ten, že
Čech je zbabělec a vždycky všechno...“ nedoříkává raději
Szczygieł. Zkusím odpovědět sama: „Prošvejkuje?“ – „Ano,
prošvejkuje.“
V knize Gottland, kterou psal původně pouze pro Poláky, se
proto Mariusz Szczygieł pokusil napsat o českém způsobu
„přežití“. Chtěl dokázat, že český způsob přežití není lepší
ani horší než ten polský. Nemínil hodnodit nebo soudit, ale
pochopit. „To neznamená ospravedlňovat, ale zjistit, proč se
někteří chovají tak, jak se chovají. A to byl ten hlavní úkol
– ukázat Polákům, že existovala i jiná cesta, ani lepší, ani
horší,“ vysvětluje Mariusz Szczygieł, kterému loni český
ministr zahraničí udělil Cenu Gratias agit za šíření dobrého
jména České republiky ve světě.
Jak je možné, že příslušníci dvou národů, které spolu sousedí,
mají tak bohatou společnou historii, o sobě tak málo vědí a
tak málo se o sebe zajímají? „Pro mne je překvapivé, že Češi a
Poláci si vzájemně připadají jako exotické národy. Když v
Polsku něco řeknu o Češích, tak Poláci odvětí: Ale co to
povídáš? To přece není možné! Stejné
 scény
zažívám v Česku.“
Szczygieł je přesvědčený, že je to způsobeno mimo jiné tím, že
v době totality bylo přátelství „mezi národy“ povinné. „Bylo
tu nucené přátelství se Sovětským svazem, s Českou republikou,
s Polskou lidovou republikou. A to nucení není normální. Proto
jsme se neměli rádi a vypadalo to tak, jak to vypadalo. Ale
teď se uvolnil prostor – a o tom jsem přesvědčený – abychom se
vzájemně poznali. A aby ty stereotypy konečně zmizely.“
Milena Štráfeldová, redaktorka ČRo 7 – Radio Praha
Článek vznikl ve spolupráci s krajanskou rubrikou Českého
rozhlasu 7 – Radia Česko Češi v zahraničí. |
