|
|
 Ivan
Kraus, spisovatel
Odložení muži
Sedávají v bistrech a v kavárnách obchodních center. Pijí
kávu.
Kouří. Někteří čtou noviny nebo roztržitě listují
v časopisech.
Jedno však mají společné: co chvíli se zahledí pátravým
pohledem do míst, kde před časem zmizela jejich žena, která se
vydala na výpravu po nákupech.
Někteří odmítají doprovázet své partnerky na takovou expedici.
Jiní by možná manželku doprovodili, ale ta jde raději do
obchodů sama. Nesnáší nerozumné dotazy manžela. Tvrdí, že jeho
přítomnost ji jen znervózňuje a nedává jí možnost se správně
soustředit.
Mám v té věci vlastní zkušenost.
Mou ženu rozčiloval dotaz, proč si prohlíží boty, když chtěla
koupit kosmetiku. Dráždila ji má poznámka, že pokud chci
koupit krém na obličej, nebudu přece ztrácet čas v místech,
kde je krém na boty. Když jsem jí jednou poněkud neuváženě
sdělil, že už chápu, jak je možné, že šla hledat zimní šálu a
vrátila se s elektrickým kabelem, vyvedla mne z obchodu a
odložila mne k ostatním vzbouřencům.
Byl to dobrý nápad.
Od té doby sedávám i já v koutě odložených mužů. Nevadí mi to.
Naopak. Čekám rád na ženu a opravdu zcela dobrovolně. Ochotně
ženu očekávám tam, kde mne zanechá. Často to bývá v sousedství
prostoru, kam matky odkládají své děti.
Za léta pobytu mezi odloženými muži jsem nabyl hodně
zkušeností.
Zjistil jsem, že někteří znají svou cenu, a vyžadují proto
odměnu za to, že budou čekat.
Když se dnes ocitnu na tomto místě a rozhlédnu se kolem sebe,
umím už odhadnout, jak dlouho je kdo ženatý. Stačí, abych se
podíval, co jí nebo pije.
Čím víc společně strávených let, tím vyšší počet nákupů. Čím
víc nákupů, tím delší čekání. A čím delší čekání, tím vyšší je
za to odměna.
Starší manželé jsou na první pohled k rozeznání od nováčků.
Mladší a dosud nezkušení (jsou teprve v záběhu) srkají
roztržitě svou kávu nebo kolu a co chvilku vyhížejí svou
partenrku.
Ti starší, kteří už mají za sebou bezpočet vyzkoušených a
většinou opět odložených šatů a tucty párů bot, muži, kteří
pročekali za dvacet let část svého života v obchodních
centrech stovky hodin, se chovají rozvážněji.
Spokojeně pojídají párek. Vychutnávají své smluvní pivo nebo
víno. Pokud následuje zákusek nebo zmrzlina, jedná se zcela
jistě o veterány. Tito muži jsou protřelí, neboť jsou ženatí
už třicet let.
Jednou jsem se v jednom obchodním domě (žena hledala něco na
sebe a vrátila se s poličkou na knihy) dal do řeči s jedním
veteránem. Krom kompletního oběda měl smluvně zajištěn dokonce
i doutník a dva koňaky. Byl to sdílný člověk a ochotně mi
svěřil své zkušenosti. Vyprávěl mi také, jak těžce za mlada
začínal. Jak čekával před obchody dokonce na chodníku a za
každého počasí.
Přiznal, že mu trvalo několik let, než to dotáhl na pouhý
sladový bonbon za hodinu čekání.
Rozvedl se, když žena pobyla v obchodním domě dvě hodiny a
padesát minut. Tenkrát se prý vrátila s kabátem, který se
rozhodla vrátit, protože cestou z obchodu zjistila, že se jí
už nelíbí, a odmítla manželovi dát třetí bobon. Kvůli pouhým
zbylým deseti minutám.
Když se znovu oženil, byl už důsledný.
Poučen zkušenostmi, dohodl si obchodní podmínky už před
svatbou.
Svůj tarif dokonale promyslel.
Do třiceti minut měl nárok na oběd. Od třiceti do
pětačtyřiceti minut dostával navíc doutník. Od pětačtyřiceti
do šedesáti minut směl po čtrnáct dnů přestat držet nemastnou
dietu. Od šedesáti do devadesáti minut si mohl vybrat: buď
nemusel jít na operu, nebo se nemusel převlékat, když šel
s ženou ven.
„A co když se manželka zdrží déle ?“ ptal jsem se ho zvědavě.
„V tom případě mám nárok na dovolenou bez tchyně.“
Musím přiznat, že tenhle rozhovor měl pro mne velký význam.
Zjistil jsem totiž, že jsem dost pod cenou.
Chtěl jsem se poradit s tímto zkušeným odborníkem o tom, jak
bych mohl i bez podpory neexistujících odborů změnit svůj
tarif – už proto, abych nekazil ceny na trhu. Ale nebylo to
možné. Bohužel se právě vrátila jeho manželka.
Muž zřejmě s jejím návratem nepočítal, protože se podíval
zklamaně na hodinky.
Když odcházeli, pošeptal mi nenápadně důvod.
„Představte si, že chybělo jen deset minut. A mohl jsem celý
měsíc kouřit v posteli!“ |
