Číslo 30 / 2009.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s rozhlasovým režisérem.
Alešem Vrzákem.


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


BROLN nabírá druhý dech

Když si připomínáme hudební tělesa svázaná zprvu s československým, nyní s Českým rozhlasem za osmdesát šest let jeho existence, povšimneme si, že mnohá byla známější pod zkratkou, za níž si jen málokterý posluchač vybavil úplný název. Jako první – pouhé dva roky po vzniku domovské instituce – byl v roce 1925 založen SOČR (Symfonický orchestr Československého rozhlasu) pokrývající sféru takzvané vážné hudby. Stále vzrůstající posluchačská obliba populární hudby inspirovala v roce 1960 vznik TOČR (Tanečního orchestru Československého rozhlasu) a v jeho rámci o tři roky později i jazzovou odnož JOČR (Jazzový orchestr Československého rozhlasu).

Současný BROLN s primášem Františkem Černým

V brněnském studiu, které si své pětaosmdesátiny připomíná letos, se v roce 1952 při zrodu myšlenky na první profesionální těleso pokrývající pravidelné hudební vysílání na rozhlasových vlnách z Brna vcelku logicky vycházelo ze širokého a bohatého zázemí moravské lidové hudebnosti v rozmanitých folklorních oblastech i z potenciálních priorit moravských rozhlasových posluchačů; tak vznikl BROLN, tedy Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů. BROLN nebyl prvním profesionálním souborem svého druhu u nás – existoval již Československý státní soubor písní a tanců (od roku 1948) a na Slovensku SĹUK (Slovenský ludový umelecký kolektív), nicméně na rozdíl od obou zmíněných souborů logicky preferoval hudební složku. 

Generace zakladatelů

Jarmila Šuláková – výjimečně bez krojeSe vznikem BROLNu bývá právem spojováno jméno dramaturga Jaroslava „Cardy“ Juráška; právě on v Československém rozhlase v Brně založil Redakci lidové písně a hudby (1951) a ihned začal prosazovat vznik profesionálního rozhlasového orchestru stejného zaměření. Stal se prvním uměleckým vedoucím BROLNu a tuto práci s radostí a zaujetím vykonával patnáct let. V roce 1967 byl jmenován ředitelem Čs. rozhlasu v Brně, o tři roky později pak byl v rámci normalizace z funkce i z rozhlasu vyhozen; jeho typické, dobře rozpoznatelné hudební úpravy zůstaly ovšem na repertoárovém listu BROLNu doposud (ty nejkrásnější vyšly na CD Pantonu Píseň písni ustýlá v roce 1995, k Juráškovým sedmdesátinám).

Juráškovým souputníkem v úsilí o založení BROLNu byl etnomuzikolog, také ovšem vynikající zpěvák a tanečník rodem z Horňácka Dušan Holý; vystudoval národopis a hudební vědu na Filosofické fakultě brněnské university a práce odborného poradce BROLNu v Československém rozhlase byla jeho prvním zaměstnáním ještě během studií. Od startu BROLNu též spoluvytvářeli jeho dramaturgii hudební redaktoři Antonín Jančík (do roku 1971) a Jaromír Nečas (1952–1985; s BROLNem volně spolupracuje dodnes).

Zpočátku byl početní stav „zaměstnanců“ BROLNu (a tedy Československého rozhlasu) zhruba podobný dnešnímu – necelou desítku stálých muzikantů doplňovaly pro jednotlivé koncerty a nahrávky výpomocní muzikanti, především studenti konzervatoře, JAMU a hráči brněnských symfonických orchestrů. Tehdejší student houslové hry, pozdější primáš BROLNu Bohumil Smejkal si to pamatoval takto: „Bylo zapotřebí obstarat nájemné muzikanty pro nahrávku lidových písní odkudsi ze Slovenska – takže náhončí, což byl jistý pan Petr, si na mě počkal na konzervatoři v kanceláři a za tři dny jsem poprvé nahrával v rozhlase s BROLNem. Nakonec se ta spolupráce protáhla na sedmnáct let.“ 

Primáši a jejich hity

Zpěvačka Vlasta GrycováHrál se převážně repertoár původem z moravských regionů, ale brzy se hledala inspirace i na Slovensku a v Čechách. První primáš BROLNu – ještě hudební amatér – byl valašskomeziříčský rodák Vladimír Meloun (zemřel letos 22. června v nedožitých 83 letech); postupně se orchestr rozšiřoval (až na násobky běžného obsazení cimbálové muziky) a na postu primáše dominovali výteční profesionálně školení houslisté, jejichž herní styl výrazně profiloval hudební tvář BROLNu – Bohdan Warchal, Zdenek Nečesánek, Bohumil Smejkal, Radek Zapletal, Jan Kružík, Jindřich Hovorka (bezkonkurenčně nejdéle: v letech 1969 až 2006). Jejich špičkové výkony dodatečně zachytila mj. CD Primáši BROLN a jejich hity (ČRo Brno 1997), resp. Ne tenkú strunečku – Bohumil Smejkal a jeho husličky (Radioservis 2001).

Zároveň se ovšem udržovala praxe takzvaných hostujících primášů – na jednotlivé koncertní či nahrávací cykly byly zvány významné primášské osobnosti z regionálních muzik, kupříkladu strážnický Vítězslav (Slávek) Volavý, uherskohradišťský Jaroslav Staněk, horňácký Josef (Jožka, Jožena) Kubík, jeho následovník Martin Hrbáč nebo myjavský Samuel (Samko) Dudík a jeho syn Miroslav (Miro). Stále více se však vůči neškoleným lidovým hudebníkům hrajícím často bez not, improvizovaně, jen v naznačeném harmonickém rámci prosazovali interpreti náročných komponovaných hudebních úprav, nehratelných bez profesionální průpravy a dlouhodobého nácviku.

BROLN se tak poněkud vzdaloval od svých inspiračních zdrojů v lidové hudbě; Bohumil Smejkal vzpomíná: „Samko Dudík mě naprosto fascinoval – jeho myjavské Primášské noty jsem si přál umět zahrát jako on, s lehkostí, bravurou a s nádhernou, neopakovatelnou barvou tónu. Zásluhou ortodoxního folkloristy Dušana Holého jsme nahrávali i s legendárním Joženou Kubíkem; ale když jsme pak ty ‚jeho‘ písničky hráli bez něj, měli jsme tendenci je polepšovat, učesat. Ještě jsem z toho tenkrát neměl rozum – to až mnohem později jsem pochopil, že jsem měl poslouchat a učit se, a ne míchat návyky školeného hudebníka do lidové muziky.“ 

Zpěváci a zpěvačky

Základní koncepce orchestru, jak ji zamýšleli Carda Jurášek s Dušanem Holým, počítala s občasnou i trvalou spoluprací se zpěváckými osobnostmi různých regionů; tak se s BROLNem proslavili Jarmila Šuláková (čerstvá – v obou významech slova – osmdesátnice s BROLNem dodnes hostuje), Boženka Šebetovská, Věra Příkazská, Věra Domincová, Vlasta Grycová, bratři Dušan a Luboš Holí, Jožka Severin, Zdena Hovorková, Světla Juříčková, Josef Laža, Jožka Černý, Karel Rajmic, ze Slovenska Darina Laščiaková, Mária Mačošková, Milan Križo i mnozí další. Jako zpívající houslista v BROLNu začínal i současný primáš František Černý: „Jindřichu Hovorkovi mne doporučili kamarádi muzikanti, se kterými jsem hrával v dalších kapelách – a když se potom BROLN po čase vracel pod Český rozhlas, vyzval mě, abych do toho šel s ním. Po jeho nenadálé smrti jsem vyhrál konkurs a nastoupil na jeho uprázdněné místo.“

Kromě základního úkolu – pořizovat aktuální i trvalé nahrávky do rozhlasového fondu hudebního vysílání (vzniklo jich přes deset tisíc, v archívu ČRo Brno je dochováno je přes 4700 záznamů) – BROLN též v rámci propagace Československého rozhlasu intenzívně koncertoval po všech kontinentech; legendární byly zájezdy do sovětské Moskvy i měsíční turné po státech USA a Kanady. Celá řada rozhlasových pořadů přerostla do mnohaletých cyklů s jedinečnou tradicí: kupříkladu cyklus Děti a píseň uvedl poprvé před rozhlasový mikrofon mnohé dnešní výrazné osobnosti – objevila se v něm třeba dnešní rozhlasová a televizní moderátorka Jitka Málková-Novotná nebo zpěvačky a cimbalistky Magdalena Uprková-Múčková a Zuzana Lapčíková. 

Léta nejistoty a návrat do rozhlasu

Horňácký primáš Martin HrbáčPorevoluční vývoj událostí s historií BROLNu výrazně zacloumal; v roce 1992, ještě pod křídly Československého rozhlasu, připomněl slavnostním koncertem čtyřicet let od svého založení, napřesrok, přesně od 1. října 1993, přestal oficiálně existovat jako „rozhlasový“ orchestr. Do konce roku fungoval BROLN v jakémsi úsporném režimu a s nejistou perspektivou. Naštěstí za orchestr dokázal převzít zodpovědnost Jindřich Hovorka: spolu s dramaturgyní Růženkou Kučerovou založili Nadaci BROLN, která se v roce 1997 transformovala v Obecně prospěšnou společnost, a muzikantské společenství, zredukované na přibližně patnáct hudebníků, s částečnou podporou města Brna pokračovalo v činnosti koncertní i nahrávací.

Paradoxně právě v tomto období BROLN nadále intenzivně spolupracoval s Českým rozhlasem, zejména s jeho pražskou redakcí: v listopadu 1993 to začalo Toboganem Tomáše Slámy, v následujících letech se točily a vysílaly cykly Dvanáctero vín moravských (1994), Česká a moravská nářečí (1995), Kroniky měst (1996), Slovácké regiony (1998), Víno, ženy, zpěv (1999–2000). Snad nejvýraznější byl cyklus pořadů En pasant, s průvodcem Radoslavem Brzobohatým a Jindřichem Hovorkou, který se též podílel na výběru hostů – s velkým ohlasem se na stanici Praha vysílal jednou měsíčně celých pět let (2001–2006). Padesátiny oslavil BROLN sérií koncertů příhodně nazvaných Galerie (zpěváků, instrumentalistů, jubilantů).

V roce 2006 se výzvy generálního ředitele ke znovuobnovení BROLNu pod hlavičkou Českého rozhlasu chopili Jindřich Hovorka jako staronový umělecký vedoucí a primáš a vydavatel Jiří Plocek jako dramaturg. Společně vybrali sedmičlennou „základní sestavu“ hudebníků (ta s mírnými obměnami hraje dodnes) a oslovili okruh stálých spolupracovníků, mezi jinými emeritního primáše Bohumila Smejkala (poslední rozhovor s letos zesnulou legendou BROLNu přinesl TR č. 24/2009). Zahajovací koncert po třinácti letech „oživeného“ orchestru se konal v Brně 19. dubna 2006 a sklidil zasloužený úspěch. Nikdo netušil, že výborný výkon Jindřicha Hovorky bude pro něj jedním z posledních – 14. července téhož roku podlehl rychlé a zákeřné nemoci.

Hovorkovo místo zaujal houslista, zpěvák a (jak by řekli jazzmani) frontman František Černý, který o rozdílu mezi pozicí řadového hudebníka a šéfa (byť malého) orchestru říká: „Hrajete na stejný hudební nástroj a stejně zpíváte, jak nejlépe dovedete – tím podobnost končí. S provozem orchestru je spojena nelehká organizační práce, zejména protože polovina členů a obě zpěvačky Klára Blažková a Ludmila Malhocká jsou externí spolupracovníci. Posluchač nevidí a neslyší to velké množství přípravných prací – výběr hudby, konzultace, příprava notového materiálu, zkoušky, natáčení.“ 

Popularizovat, pomáhat, reprezentovat

Letošní plán akcí „nového“ BROLNu zdaleka není vyčerpán: po červnovém vystoupení na MFF ve Strážnici se kapela 25. července chystá na další mezinárodní folklorní festival do Mistřína a 29. srpna na Pražský jarmark. Vrcholem by měl být 25. září Slavnostní koncert k 85 letům Českého rozhlasu Brno. Do konce roku by mělo vyjít první profilové album zpěvačce Kláře Blažkové.

Zpěvák Dušan Holý„Myslím, že současný úkol BROLNu je vícerozměrný. Je to jednak popularizace lidových písní – ne všichni posluchači jsou připraveni na syrovější regionální projev – a jednak podpora mladých talentovaných zpěváčků lidových písní. Ta práce, kdy jim připravíme aranžmá písní a natočíme je s nimi tak, aby to bylo vysílatelné, popřípadě použitelné pro CD nahrávku, je velmi zásadní. Je to jedna z našich priorit,“ připomíná plánovaný říjnový Galakoncert na Žofíně, finále celostátní soutěže Zpěváček, dramaturg Jiří Plocek. „A pochopitelně je tu úkol reprezentovat Český rozhlas, tedy i Českou republiku – jako loni na Kypru, kde jsme účinkovali v rámci oslav výročí vzniku našeho státu.“

A co by si dramaturg orchestru přál do budoucna? „Aby to těleso našlo svůj trvalý rytmus práce, ustálilo se personálně tak, aby mohlo vždy a všude dostát svému dobrému jménu,“ zamýšlí se Jiří Plocek. „Aby jej podporovala mateřská instituce, tedy Český rozhlas, a současně aby si našlo uplatnění i mimo ni – to je důležité, protože bez akceptované společenské funkce bychom nebyli plnohodnotní.“

Helena Bretfeldová, publicistka

Foto Ota Nepilý


Jaroslav Vanča
  Změna zvaná asperatus
  Jak to vidí Jaroslav Vanča
 
   Romance pro hammondky

   Pořiďte si
 
   BROLN nabírá druhý dech
   Téma