|
|
Jednou dole, jednou nahoře aneb Houpačka
Houpačka – to byl velký český rozhlasový fenomén šedesátých
let. První vysílání této masově oblíbené týdenní hitparády
spadá do prosincových dnů roku 1964. Autory a později i
moderátory pořadu Dvanáct, resp. Čtrnáct na houpačce byli
manželé Jiří a Mirka Černí, kteří pomohli udělat hity
z písniček Hele, lidi (Paleček + Janík), Já budu chodit po
špičkách (Petr Novák a George and Beatovens), Vyznání (Pavel
Novák) a dalších. Kromě toho svým hojným posluchačům
zpřístupnili mnoho zahraničních, tehdy jen komplikovaně
dostupných nahrávek. Na začátku dubna tomu bylo čtyřicet let,
co normalizátoři Houpačku zakázali.
 Podle
předního hudebního publicisty a dlouholetého spolupracovníka
Českého rozhlasu Jiřího Černého stál za nápadem vytvořit první
českou rozhlasovou hitparádu tehdejší šéfredaktor Mladého
světa Josef Holler. Inspiroval jej údajně dopis manželů z
Pardubic, kteří poslali hlas do ankety Zlatý slavík a zároveň
redakci Mladého světa, jež tenkrát přicházela se spoustou
novinek, navrhli, aby připravovala i hitparádu.
„Holler s tím tenkrát přišel za mnou,“ vzpomíná Černý. „Věděl
jsem, že se u nás nedá dělat klasická hitparáda po způsobu
Radio Luxembourg. Ale spolu s tehdejší manželkou jsme si to
nechali projít hlavou a nakonec jsme ještě s několika dalšími
spolupracovníky vymysleli systém nasazení dvanácti českých a
dvanácti zahraničních písniček, přičemž poslední čtyři jsme na
základě hlasování korespondenčními lístky vždy nahradili o
vlastní vůli.“
To se samozřejmě nelíbilo českým skladatelům, kteří to dávali
tvůrcům žebříčku najevo. Manželé Černí si ale stáli za svým –
také proto, aby mohli poskytovat přiležitost amatérům a mladým
interpretům, a plnit tak nejen z dnešního hlediska velmi
potřebnou objevitelskou roli.
Kryl i Hvězda na vrbě
 O
tom, jak zásadní roli sehrála rozhlasová Houpačka v životním i
uměleckém příběhu písničkáře Karla Kryla, se toho napsalo již
mnoho – připomeňme, že uvedení písně Bratříčku, zavírej vrátka
Kryla takřka přes noc proslavilo v celém tehdy čerstvě
okupovaném Československu. Účast v soutěži měla ovšem velký
význam i pro řadu jiných posléze slavných interpretů a skupin.
„Asi největší radost jsem měl z písniček Olympiku.
Považovaljsem je za velmi milý vpád ryzího, nefalšovaného
českého rokenrolu na oficiální rozhlasové vlny,“ rekapituluje
Černý. Ze všech olympických nahrávek měl nejradši Hvězdu na
vrbě od Karla Mareše a Jiřího Štaidla. „Tehdy nám ji šéf
redakce malých hudebních žánrů Dalibor Basler nechtěl dovolit
odvysílat s tím, že uprostřed nahrávky je ‚lupanec‘. Když jsem
si představil, jak dlouho by trvalo schvalování oficiálního
supraphonského natočení, snažil jsem se Baslera přemluvit, aby
tu písničku pustil i s tím technickým nedostatkem. Nakonec
povolil.“
Píseň Hvězda na vrbě, kterou Jiří Černý považuje za nejhezčí
českou rockovou písničku všech dob, se na předních místech
Houpačky držela dlouho a v rádiích se hraje dodnes. Zajímavé
je, že skladatel Karel Mareš původně píseň zamýšlel svěřit
Karlu Gottovi. „Jsem však přesvědčen, že by ji s takovým
pochopením, jako ti dva mladíci, Bohouš Starka a Pavel Šváb,
nedokázal nazpívat,“ soudí Černý.
Co vám ti Beatles udělali?
Neodmyslitenou součástí rozhlasové Houpačky byly zahraniční
hity. Při nasazování titulů do této části soutěže hrály hlavní
roli zahraniční hitparády, hlavně aglická a americká. Ale
nebylo tomu tak vždy.
 „Když
vyšlo páté album Beatles Help, z iniciativy našeho hudebního
dramaturga Mlhoše Kafky jsme vybrali do Houpačky dvě písničky,
které tehdy žádnými hity nebyly,“ vybavuje si Jiří Černý. „Šlo
o Yesterday s nezvyklým smyčcovým obsazením a You've Got To
Hide Your Love Away. V tomto případě se ukázalo, jak bývá
ošidné vymýšlet si vlastní dramaturgii. Navzdory tomu, že jsou
to překrásné písničky, obě vypadly.“ A nejen to! Posluchači
Houpačky, kteří tvůrce pořadu většinou zahrnovali obdivem, se
v dopisech rozčilovali nad špatným výběrem nahrávek. „Doslova
psali, co nám Beatles udělali, že zařazujeme jejich nejhorší
věci,“ líčí Černý.
Vkus českých posluchačů byl nevyzpytatelný. Zatímco Yesterday,
jeden z největších hitů všech dob, zavrhli, jiné, zcela
zapomenutelné skladby si oblíbili. „Jednou jsme nasadili
Release Me od Engelberta Humperdincka, což je ten
nejstřednější hudební proud. Tato skladba se udržela na
Houpačce velice dlouho,“ vzpomíná Černý, který do Houpačky
často a rád zařazoval také černošské interprety Raye Charlese
nebo Otise Reddinga. „Téměř pravidelně vypadávali. Moc nás to
mrzelo, ale posluchači si to tak odhlasovali.“
Dočasně, neboli na věčné časy
Tak jako skončilo krátké období uvolnění politických poměrů
zvané pražské jaro, musela nevyhnutelně skončit i rozhlasová
Houpačka. Po velikém úspěchu písně Bratříčku, zavírej vrátka
stihnul ještě Jiří Černý prosadit vydání debutového Krylova
alba. Nejprve to zkoušel na Supraphonu, ale neuspěl. Pochodil
však v Pantonu a deska se půl roku po sovětské invazi skutečně
objevila na trhu. „Bylo to něco mimořádného – vždyť mu do té
doby nevyšel ani singl!“ připomíná Černý.
Jestliže se Houpačka po 21. srpnu 1968 už dosti odlišovala od
té předsrpnové, k ještě výraznější proměně došlo poté, co se
na Václavském náměstí v Praze upálil Jan Palach. V těch velmi
smutných dnech tvůrci Houpačky poprvé v historii soutěže
nevysílali hitparádu, ale po celou hodinu jen prokládali hudbu
citáty z Bible. K definitivnímu konci první české hitparády
došlo pár týdnů poté.
 „V březnu
roku 1969 jsme se s Mirkou vrátili z hor a přemýšleli, co
bychom pro posluchače Houpačky ještě mohli udělat,“ vzpomíná
Jiří Černý. „Mirka navrhla zařadit písničku Běž domů, Ivane.
Odvysílat ji v té době normální cestou ale už nebylo možné, a
tak jsme se rozhodli, že na vedení rozhlasu vyzrajeme. Zavolal
jsem autorovi a v tomto případě dokonce i zpěvákovi Jaromíru
Vomáčkovi. Ten vymyslel jiný název i s tím, že jde o písničku
z připravované operety Ryba a host. Ve schvalovaném průvodním
textu jsme ale nemohli uvést jako interpreta Vomáčku, to by
hned prasklo, a tak jsme tam napsali Jiřího Štědroně.“
Píseň prošla éterem a Houpačku těsně vyhrála – před Nechoď do
kláštera od sourozenců Ulrychových. Následky na sebe nenechaly
čekat. „Ihned po odvysílání, v pondělí před sedmou ráno,
přijel k nám domů Dalibor Basler a odvezl mě autem do
rozhlasu. Tam už bylo nastoupeno celé vedení. Pokoušeli se mi
vymývat mozek a nakonec jsem dostal papír, kde stálo, že
Houpačka se dočasně zastavuje,“ shrnuje hořké konce pořadu
Jiří Černý.
Jak to s tou dočasností v Československu chodívalo, všichni
dobře víme.
Jiří Kasal, redaktor ČRo České Budějovice
Pořad Staří, ale dobří, v němž Jiří Černý vzpomíná na
rozhlasovou Houpačku, uvede Český rozhlas 2 – Praha v sobotu
23. května v 17.05.
Foto Miroslav Tichák (Jiří Černý) |
