|
|
 Jan
Halas, publicista
Nevyužitá možnost rozhlasu
Nejsme spolu s Hamletem zcela určitě sami, kdo tuší nebo
dokonce vědí, že je v tomto státě cosi shnilého. Z politiky se
stal jeden z posledních dobrých kšeftů a také hračka, která se
může v rukou nezodpovědných jedinců stát velmi nebezpečná.
Stejně nebezpečná by však mohla být rezignace nás ostatních a
hledání východiska v myšlence, že nejlepším řešením je o nic
se nestarat a spoléhat se na to, že oni už se ti politici
nějak vzájemně sežerou a pak bude dobře. Oni se totiž
nesežerou, ať už jsou na pravoboku nebo levoboku té
potápějící se lodi, vzájemně se potřebují a budou-li
dostatečně cyničtí jako jejich nedávní předchůdci, uzavřou
zase spolu nějakou formu opoziční smlouvy.
Historie se přece neustále opakuje a je tedy třeba se z ní
učit. Nesmíme také zapomínat na to, že i v parlamentě máme
stranu, která dovede prostřednictvím jen trochu posunutých
demokratických prostředků zakroutit krkem všem ostatním.
Bude muset asi brzy konat, má na to už málo času. Její
nakradený majetek se výrazně scvrknul a i členů jí přirozenou
sešlostí věkem ubývá. Nepochybuji však o tom, že kdyby ti
současní bojovníci za rudá práva pracujícího lidu pořádně
zatroubili do polnice, jistě vstanou noví bojovníci. Už se
ostatně srocují v různých národně dělnických stranických a
skinheadských skupinkách.
Je třeba na to na všechno občansky reagovat. Naši vrcholní
politici se musejí zabývat sami sebou a pěstovat si své
žabomyší spory, nemají tedy na to čas ani myšlenky. My ostatní
bychom se však měli učit z historie a jí poučeni reagovat,
dokud to ještě jde. Veřejnoprávní rozhlas by měl jít v tomto
směru příkladem na všech svých stanicích, nejen na
Radiožurnálu, Rádiu Česku a Šestce, ale i na dalších
stanicích. Již před časem jsem na této stránce vybízel Vltavu,
aby zařadila do svého pravidelného programu zvláštní řadu
četeb na pokračování z literatury faktu. Občasné memoáry,
vysílané v cyklu Osudy, nestačí. Existuje přece dnes už
nepřeberné množství čtivých knih o nedávné i starší historii,
o kladných i záporných historických postavách a událostech.
Všeobecná znalost dějin, plynoucí z poslechu takové četby,
vede přece jen k lepší politické orientaci posluchačů, tedy
spoluobčanů.
Jsem přesvědčený, že by to lidi zajímalo a také by to pomohlo
těm, kteří před každými volbami bědují, že nevědí, který
volební lístek do urny vhodit. Předvolební kampaně
jednotlivých stran jsou totiž nesmyslné, drahé a jejich
orientační funkce je nulová. Nebo jste snad slyšeli už někoho,
kdo by řekl: „Ten kandidát na obřích plakátech je tak úžasně
sympatický, že si nedovedu představit volit někoho jiného.“ Já
to ještě neslyšel.
Chce to prostě poučovat se z historie, přemýšlet a
nerezignovat. Rozhlas jistě všechno nevyřeší, byl by to však
hřích nevyužít všech nemalých možností, které vysíláni
poskytuje. |
