|
|
 Petr
Pavlovský, kritik
Vražda před mikrofonem
V žánru detektivky patří britské zboží už tradičně k tomu
nejlepšímu, v literatuře i v kinematografii. Fajnšmekři
upřednostňují inteligentní příběhy se stálými postavami,
Sherlockem Holmesem a doktorem Watsonem počínaje, před akčními
divočinami či technologicky sofistikovanými pátračkami typu
Kriminálky v Miami, kde na charakterech detektivů a jejich
vzájemných vztazích prakticky nesejde. České televizní stanice
nabízejí leckterý import, kontinentální (Big Bena z Bad Tölzu)
i zpoza kanálu (od monsieur Poirota přes inspektora Barnabyho
až po dvojici Lynley – Haversová). Českým rozhlasovým
protějškem té poslední je dvojice poručík Vláčil a rotný
Králíčková z nové rozhlasové detektivky Jiřího Hubičky Síla
slova (premiéra 5. dubna na ČRo 2).
Dramatickým prostředím je tu do značné míry samo médium; oběť
i podezřelí s ním tak či onak souvisejí. V centru dění stojí
populární kontaktní pořad Půlnoční šepot okresního rádia,
jehož moderátor se dopustí toho, pro co měla antika název
hybris – arogantní pýcha, kterou se člověk staví na roveň
bohům. Vždyť co jiného je manipulování lidmi pomocí různých
numerologických a pseudoastrologických receptů k jejich
životním rozhodnutím? Biblické varování před falešnými proroky
je stále aktuální. Nezodpovědní lidé, funkčně podobní
predátorům ve volné přírodě, vyhledávají v lidské společnosti
oslabené „kusy“, a přivádějí je do záhuby. Z hlouposti nebo
lehkomyslnosti.
O obsahu detektivky nesmí kritik „ani naznačovat“. Přesto nic
neprozradím, namítnu-li, že standardního zmnožení podezřelých
mohlo být dosaženo šikovněji, než zavedením dalšího zločinu.
Lidí, kteří by mohli mít motiv k pokusu o vraždu, se nabízela
celá řada.
O výtečném obsazení i vedení herců svědčí již skutečnost, že
ačkoli slyšíme postupně i zároveň asi dvacet postav, nikdy
nejsme na sebemenších pochybách o jejich identitě, neustále se
s jistotou orientujeme. Jiří Ornest a Jana Stryková vytvářejí
archetypální dvojici rutinou otřískaného kriminalisty a
horlivé, nadšené elévky, která se ze všech sil snaží odbourat
manko nezkušenosti, o tom genderovém nemluvě.
Rafinovaný střih střídá reálný děj a posléze vlastní
vyšetřování s magnetofonovými záznamy vysílání. Za banální
hudbou a ještě jalovějšími plky cítíme zoufalství obětí
domácího násilí, neurovnaných rodinných poměrů, absenci
vztahů, kterou má kompenzovat telefonická komunikace s
moderátorem podmanivého hlasu, a elektroakustický prostor, ve
kterém mohu svůj problém virtuálně sdílet s ostatními
posluchači. Děj je zpomalován, pozdržení jeho rozvoje stupňuje
napětí.
Osamělý, citově bezprizorný současný člověk se většinou
nemodlí a nejde za knězem; naopak je mnohdy schopen svěřit se
sektě nebo telefonovat moderátorovi kontaktního pořadu a své
problémy konzultovat s ním i s dalšími cizími lidmi. Anonymita
tohoto mezilidského kontaktu jej zbavuje studu. Nezávazné řeči
v éteru mohou mít ale krvavé následky v reálu: jejich řešení
je pak neradostnou prací detektivů, jejichž jedinou odměnou –
kromě gáže – je dopadení pachatele zločinu. Někdy je to až
smutně málo.
Zavedené dramatické prostředí (okresní město s policejní
služebnou, regionálním rádiem, nemocnicí, pochybným barem s
prostitutkami a dalšími reáliemi) stejně jako některé další
postavy – vedle dvojice vyšetřovatelů též jejich šéf, náčelník
Václav (Petr Kostka) a kolega Doucha (Daniel Šváb), místní
boss Pázler (Pavel Soukup), orientální barman Wang (Ming-tang
Qin), by si zasloužily další umělecký život. Potenciál
fiktivní lokality i postav nemohl vyčerpat jeden hodinový
„případ“. |
