|
|
Leoš Janáček na londýnských Proms
Dne 12. srpna tomu bude už osmdesát let, co v Ostravě zemřel
na následky zápalu plic Leoš Janáček. Jeho hudba nicméně
v uměleckém odkazu 20. století zůstává zjevením. I po tolika
letech naléhavě vzrušuje i konejší, ale současně mnohé
posluchače, zejména ve skladatelově vlasti, dosud zastihuje
nepřipravené.
V zahraničí je na tom Janáčkova extatická i niterná hudba lépe
než u nás: vzbuzuje zvědavost, zájem i mimořádné emoce.
Orchestrálních ani komorních skladeb sice mnoho nenapsal, ale
to, co stvořil, patří do zlatého fondu. Ještě víc pozornosti
poutají Janáčkovy opery s dramaticky a lidsky silnými náměty
podpořenými zkratkovitou a intenzivní, mimořádně působivou
hudbou. Není proto divu, že tento autor má letos v létě
výrazné místo i v programu londýnského festivalu BBC Proms.
Vltava na Proms
V druhé polovině srpna si Angličané budou moci vychutnat
Janáčkovu orchestrální i operní hudbu v podání Symfonického
orchestru BBC. Vltava bude podvakrát při tom. První přímý
přenos (15. 8.) přiblíží výjimečnou událost, kdy ryze
janáčkovský program bude řídit legendární skladatel a dirigent
Pierre Boulez. Další příležitost na sebe nenechá dlouho čekat
– 21. srpna diriguje Jiří Bělohlávek koncertní uvedení
Janáčkovy opery Osud.
Oba koncerty se odehrávají v Royal Albert Hall, kam se vejde
na sedm tisíc posluchačů. Jsou součástí impozantní dvouměsíční
nabídky festivalu BBC Proms, čítající od poloviny července do
poloviny září mnoho desítek vystoupení.
Pierre Boulez
Letos třiaosmdesátiletý Pierre Boulez, vůdčí osobnost světové
poválečné skladatelské avantgardy a zároveň interpret široké
škály hudby sahající k absolutním vrcholům například při
nastudování Wagnerovy operní tetralogie Prsten Nibelungův
v Bayreuthu, se naplno setkal s Janáčkem až vloni při
festivalu Wiener Festwochen, kdy v inscenačním týmu s
francouzským režisérem Patricem Chéreauem dokonalým způsobem
ztvárnil Janáčkovu operu Z mrtvého domu. Následné uvedení
jejich výsostného uměleckého počinu v Aix-en-Provence je
zaznamenáno na DVD a je nesporné, že vstoupí do historie
interpretačního umění. Strhující operní epilog
dvaasedmdesátiletého Janáčka, civilní stominutové drama
vycházející z Dostojevského, se stalo bezprecedentně
komplexním a působivým divadlem. Při vědomí tohoto výsledku si
lze předem slibovat, že Boulez nenechá Janáčkovu hudbu ani při
koncertě jen tak „odšumět“…
Na co se těšit
 Na
programu, který vysíláme na Vltavě v rámci výměny v síti EBU,
je Janáčkova Sinfonietta, břitká i opojná partitura plná úderů
tympánů a fanfár žesťových nástrojů, Janáčkovými slovy „třesku
vítězných trubek“. Skladatel jí v roce 1926 oslavil národní
svobodu, duševní krásu člověka, československou brannou moc i
město Brno, v němž prožil většinu života. Dále zazní Capriccio
pro klavír levou rukou a dechové nástroje ze stejného roku.
Patří do řady kompozic, jimiž různí skladatelé přispěli
pianistovi Otakaru Hollmannovi, poté co utrpěl ve světové
válce úraz pravé ruky. Také Janáčka zaujala houževnatost
umělce, který nezlomen vystupoval dál. Vznikla strohá hudba
plná vášně, protestu, křečovité touhy, grotesknosti i soucitu,
hudba bizarní svou instrumentací a jen namahavě se dobírající
citově vroucnějších zkratek.
Pierre Boulez bude dirigovat i Glagolskou mši – třetí dílo
z roku 1926. „Žaden stařec, žaden věřici,“ reagoval Janáček na
článek, který ho po premiéře zmiňoval jako „zbožného starce“.
Tato pozoruhodná duchovní hudba se staroslověnským textem
skutečně je všechno jiné než tradiční zpracování liturgického
textu. Jde o dílo oslavující spíše národ než Všemohoucího,
využívající cyrolometodějskou tradici pro vlasteneckou, a ne
církevní agitaci. Skladatel podle svých slov chtěl zachytit
víru v jistotu národa nikoli na podkladě náboženském, ale na
silném základě mravním, který si bere Boha za svědka. Můžeme
se těšit na to, jak dirigent uchopí nerv a silnou energii
Glagolské mše.
Bělohlávek „live“
Koncert Jiřího Bělohlávka o týden později se dostane k českým
posluchačům jinou cestou – půjde o signál přejímaný po
telefonních linkách přímo od BBC 3. Výjimečnost tohoto
janáčkovského programu, který v nabídce EBU jako „live“
nefiguruje, si prostě vyžádala výjimečnost postupu a pokus se
díky vstřícnosti Londýna podařil. Britský veřejnoprávní
rozhlas vysílá všech sedmdesát koncertů Proms. Lze je sledovat
i na jeho internetových stránkách.
Český šéfdirigent Symfonického orchestru BBC se s Janáčkovým
Osudem, subjektivně autobiografickým příběhem z moderního
městského prostředí, setkal již v pražském Národním divadle
v roce 2002; pozoruhodnou inscenaci málo uváděné opery s ním
tehdy scénicky připravil a magicky režíroval „guru“ Robert
Wilson. Libreto sice bývá označováno za nedobré, hudebně je
však Osud silný. I v tomto případě lze očekávat mimořádný
zážitek, na němž se budou podílet i čeští pěvci. To, že půjde
zrovna o 21. srpen, nemusí nic znamenat. Anebo si naopak
můžeme uvědomit, o co všechno jsme v mezinárodních kulturních
stycích okupací v roce 1968 a následnou normalizací přišli.
Petr Veber, vedoucí hudební redakce ČRo 3 – Vltava |
