|
|
Cesta do hlubin Curtisovy duše
 Koncem
sedmdesátých let se začínající holandský fotograf Anton
Corbijn rozhodl opustit nepříliš inspirativní domovinu a
v Anglii zahájil kariéru portrétisty zpěváckých a hereckých
ikon západního světa. Jedním z impulsů k přemístění na britské
ostrovy mu byla manchesterská skupina Joy Division, které bylo
sice vyměřeno jen pár let existence, ovšem význam, jaký měla
pro hudbu osmé dekády minulého století, je s kteroukoli jinou
kapelou stěží srovnatelný. Corbijn se ke skupině, kterou jako
jeden z prvních ve svých začátcích fotografoval, po více než
čtvrtstoletí vrátil, když na motivy biografie jejího zpěváka a
textaře Iana Curtise natočil svůj debutový celovečerní film
Control.
Osudy klíčového člena Joy Division, který ve třiadvaceti vzdal
svůj boj s fyzickými a především psychickými obtížemi,
nabízejí vše potřebné ke konstrukci klasického rockového mýtu
o rebelující osobnosti, jež v hrdé bitvě s přesilou konformní
společnosti zaplatí daň nejvyšší. Corbijn ale není povrchní –
vypráví o mladistvém pozérovi, který na uválené posteli
v provinčním severoanglickém Macclesfieldu sní sen o kariéře
rockové hvězdy a spíš šťastnou shodou okolností než přičiněním
nesporného talentu se jí opravdu stane. Scény zachycující
úspěchy Curtisovy kapely režisér neúprosně střídá sekvencemi,
které odhalují důvody, jež zpěváka nakonec přimějí k
dobrovolnému odchodu ze světa: Curtis byl jako těžký epileptik
nucen metodou „pokus – omyl“ zkoušet nejrůznější kombinace
léků, což jeho organismus ničilo stejně zákonitě, jako jeho
psychiku deprese, neschopnost manželského soužití a
nerozhodnost ve vztazích k manželce Debbie a novinářce Annik,
jež skupinu doprovázela na koncertních turné.
Obdobně deziluzivně, jako se v Corbijnově podání jeví příběh
Iana Curtise, je natočen celý film. Černobílý obraz přiznává
dokumentární rozměr snímku, je přesvědčivý v přiblížení
maloměsta, z něhož hlavní hrdina vyšel, ale i klubového
prostředí, které Curtisovu kapelu katapultovalo do hitparád.
Stejně silná je hudební složka filmu, v níž se nahrávky Joy
Division (původní i coververze pořízené hereckým ansámblem!)
střídají se skladbami jiných kapel a interpretů dominujících
dané době (David Bowie, Kraftwerk či New Order, kde se po
Curtisově smrti sešli pozůstalí z Joy Division). Kdo ale na
Control zamíří jen z hudebních důvodů, bude zřejmě trochu
zklamán. Anton Corbijn totiž nenatočil rockový film, spíš
velmi citlivý průhled do duše člověka, který „to“ zkrátka
nezvládnul.
Milan Šefl |
