|
|
 Věra Nosková,
spisovatelka
Různé podoby pošetilosti
Klišé svět je globální vesnice má svůj díl pravdy, zvážíme-li
moc, vliv, výrobky a dlouhé prsty nadnárodních společností,
všudybylství coca-coly, hamburgerů a internetu. Pod povrchem
takových výroků se ale skrývají bohaté spodní vrstvy, které
jsou pravdě blíž. Globální vesnice je totiž složena ze světů,
které se liší především podobami svých pošetilostí. Zatímco
v jednom z nich proběhnou volby spořádaně až nudně, jinde, jak
praví média: si vyžádaly lidské oběti. Zatímco v našem světě
jsou náboženské obřady nenápadné, konejšivé, kněží kážou o
pokoře, lásce a smíření, náboženské zvyklosti v jiném světě
provázejí vášně nenávisti či šílená nakupení chlapů, kteří
slabší jedince ušlapou k smrti.
V našem světě je například čarodějnictví zábava, úsměvný
podvod, esoterický byznys s pouťovými prvky. Dvě čarodějnice
z Kypru vylákaly z lidí, kterým namluvily, že je někdo uřknul,
v přepočtu miliony korun. „Můj bože, jak je možné, že jste
ještě naživu?“ divila se jedna z nich své oběti. A pak jí
nabulíkovala, že jí nějaká žena očarovala příbuzného a kletba
pak přešla na ni a její děti, ona sama prý zemře brzy na
rakovinu. Dostala z naivky v přepočtu devět set tisíc korun.
Další kolegyně zase věštila osud zvědavému mužskému sice jen
za tisícovku, jenže přitom „zjistila“, že byl uřknut. Za
pětadvacet tisíc z něj pak kletbu „sejmula“. V Polsku zase
čarodějka vyháněla z domu zlé duchy a nemoci tak, že je
mumláním přenesla na chudáka kuře, které následně zařízla.
Majitel domu přitom musel zabalit do ručníku co nejvíce peněz,
jeden z nich si dokonce doběhl do banky vyzvednout úspory, a
ty pak vložil do útrob gauče, kde peníze měly zůstat a množit
se po sedm dní. Nás, co známe šalby světa nepřekvapí, že
ručník s penězi do týdne zmizel.
V jiných světech globální vesnice se naopak obvinění
z čarodějnictví podobá rozsudku smrti. Parta jihoafrických
středoškoláků upálila dvě ženy, protože se domnívala, že
začarovaly jejich školu. Vyvlekli šedesátileté ženy z jejich
domů a odvedli na školní hřiště, polili benzinem a podpálili.
Obě uhořely. K podezření stačilo, že kluci mívali
„nevysvětlitelné záchvaty křiku“ a náhlé „dychtění po masu
během vyučování“! Čtrnáctiletý Joel z konžského hlavního města
Kinshasy přišel o rodiče a ujali se ho babička s dědou. Děda
ho poté, co se mu o vnukovi zdál špatný sen, nařkl
z čarodějnictví. Chlapec se dostal do pazourů místního
vymítače. Ten ho bil tak dlouho, dokud se nepřiznal, pak jej
zavřel do truhly a nakonec byl vyhozen na ulici. Mnoho dětí v
afrických státech nebo v Indii prožívá podobné drama.
K obvinění z čarodějnictví i tříletého dítěte může vést malá
úroda, porouchaný motor, ztráta peněz nebo úmrtí v rodině.
Často se tak rodiny zbavují dětí, kterým zemřeli rodiče, a
příbuzné péče o ně obtěžuje.
U nás je samozvaný čaroděj miláčkem bulváru a čarodějnictví
slouží i k přizdobení celebrit. Máme dokonce čarodějnici
z povolání, která sepsala čarodějnický slabikář. Jinak ale
přiznává, že používá počítač, mobilní telefon, má ráda rychlá
auta a často porušuje svá předsevzetí, hlavně v jídle, takže
věčně bojuje s nadváhou. Vždyť je to ženská jako my, na nic si
nehraje, libuje si pomocí dalšího klišé kdekterá dáma. Jenom
se holt narodila jako čarodějnice! No asi jako se občas narodí
hastrman nebo plivník. Naše globální vesnice má sice stejnou
coca-colu, ale propastně rozdílné zvyky, vášně, pověry. Co je
u nás legrace, je jinde děs.
Ponaučení? Každé úsloví podezírejme z povrchnosti, každé klišé
se opírá o viklavý sloupek.
|
