číslo 6 / 2007

Pořiďte si

Hravý Nikl a síla Mobergu

„Pro mě je přeskakování do jiných rolí a do jiných forem činnosti obranou před sebereprodukováním a před vyráběním umění,“ vysvětloval ve tři roky starém rozhovoru pro Týdeník Rozhlas jeden ze zakladatelů výtvarného seskupení Tvrdohlaví Petr Nikl své ustavičné proměny z malíře v autora knih pro děti, z ilustrátora v hudebního či divadelního performera. Renesanční rozkročení (sám s nadsázkou mluví o parazitování) je pro něj příznačné dosud - takřka současně s jeho novým hudebním dvojalbem Přesletec (vydal Black Point) se na pultech knihkupců objevila jeho knížka Lingvistické pohádky a v lednu navíc v Galerii České pojišťovny v Praze zahájil další výstavu svých obrazů.

Dvojalbum Přesletec navazuje na Niklův písničkářský debut Nebojím se smrtihlava, který byl před třemi lety oceněn Akademií populární hudby Andělem v kategorii Alternativa. Stejně jako v případě staršího titulu spolupracoval Nikl na své novince s dívčím sborem Lakomé Barky z Klecan u Prahy, vedeným Blankou Laurychovou. Rozpustile znějící holčičí hlásky jeho hravým písním s výrazně imaginativními texty stále sluší, ani tentokrát však nezůstalo jen u sboru a Niklových nezvyklých i bizarních hudebních nástrojů (brač, buzuki, ale i špejle či bicykl): písničkáře doprovázejí renomovaní hostující muzikanti, například Irena a Vojtěch Havlovi na violu da gamba a violoncello, klarinetista František Kop či Ondřej Smeykal na didgeridoo. Také díky tomu nepůsobí album jako dílo naivního umělce, naopak: je muzikantsky až překvapivě suverénní a pestré.

Niklovy nejsilnější písně kombinují vážné téma s banalitou či černým humorem - jako v případě Slepé báby, písně o nevidomém, rámované známou dětskou říkačkou. Děti jsou v Niklových skladbách vůbec častými hrdiny - klíčovými místy jeho Přesletce jsou písně Klaun I. a Klaun II., v nichž se děcka vydají „potěšit zdravotního klauna“, který je jezdíval do nemocnic rozveselit, a nakonec v ní, opuštěn, skončil sám. Dětskou (nikoli ovšem dětinskou) hru ostatně připomíná celá Niklova písničkářská tvorba. Dokumentuje to i obal jeho nových cédéček - důmyslný, originální. Jako celý Přesletec.

Lakomé Barky, s nimiž spolupracuje Petr Nikl, jsou jakousi odnoží pozoruhodného, již v osmdesátých letech se formujícího souboru Moberg Ensemble, napojeného na pražské Laurychovo divadlo. Také tento soubor přišel krátce před Vánocemi s novou deskou Dybych věděl… (vydal opět Black Point) rozvíjející postupy známé z předešlé objevné kolekce World Music from Prague. Moberg Ensemble zpracovává moravské, slezské a české lidové písně tak nepřikrášleně a syrově, jak to u nás nedělá nikdo jiný. Snaha setřít z folkloru uhlazenost a pachuť totalitních desetiletí se projevuje nejen přirozeným sólovým zpěvem a neslýchaně energickými sbory pro účely alba poněkud okleštěného třicetičlenného tělesa, ale třeba i užitím afrických bubínků či tibetských mís (také na tomto albu hostují sourozenci Havlovi).

Ani nové album Mobergu však nepřipomíná jakoukoli konjukturální fúzi a vzhledem k využití výhradně akustických nástrojů už vůbec ne to, s čím slaví úspěchy například Čechomor. Členové skupiny, pojmenované po svém norském kolegovi Kjellu Mobergovi, jen vracejí lidovkám jejich prapůvodní obsah a vnitřní sílu.

MILAN ŠEFL

Foto Jarka Šnajberková a archiv