číslo 52 / 2006

Dívejte se

Tenkrát v pravěku pořádně mrzlo

Úterý 26. prosince, ČT 1, 20.00

S trojrozměrnou počítačovou animací lze nakládat různě. Setkáme se jak s experimentujícím přístupem, který jsme mohli obhlédnout díky kolekci krátkých snímků uvedených před týdnem v pondělním Filmovém klubu, tak s převzetím těch nejosvědčenějších vypravěčských postupů, jaké známe z hraných filmů. I v mimořádně úspěšné Době ledové převažuje poetika umělohmotných plastů (postavičky jsou hlaďoučké, svým designem připomínají spíše hračky). Snadno vypozorujeme sloučení dvou oblíbených syžetových vzorců. Jednak se podle vzoru Dinosaura jedná o zasazení do pravěku, ohroženého zkázonosnou pohromou (která zde jasně vyplývá z názvu), jednak podle příkladu Shreka spolu putují po všech stránkách protikladné postavičky, neustále se častující ironickými průpovídkami.

Tentokrát nerovnou dvojici vytvářejí zádumčivý, bručivý mamut a věčně užvaněný lenochod, navzdory své okázalé lenosti překvapivě mrštný i obětavý. Oba samotářští poutníci, kupodivu směřující tam, odkud ostatní prchají, se ujmou lidského nemluvněte, o které však stojí šavlozubí tygři, hodlající se tak pomstít celému lidskému pokolení - jeden z nich se k nim připojí. Ačkoli se bizarní, nerovná trojice ustavičně špičkuje, ponaučení vyplývá jednoznačné - nade vším vítězí opravdové přátelství a ochota pomoci v nesnázi. Jenže nejpřitažlivější postavičkou se nakonec stává všetečná veverka - ačkoli její příhody bezprostředně nesouvisejí s vlastním příběhem, funguje jako svého druhu rozbuška, uvádějící do pohybu všelijaké pohromy.

Samozřejmě nechybějí okamžiky dojetí, když mamut spatří na stěně jeskyně vyobrazená zvířata, mezi nimi i mamutí rodinku. posmutněle si představuje nejen radostné dovádění, ale také vražedný útok lovců - a divák netuší, zda sleduje jen mamutovu znepokojivou představu či naopak před ním vystává mamutova trýznivá zkušenost, která by snad vysvětlovala jeho samotářství, ale nikoli příchylnost k bezbrannému lidskému mláděti, jehož matka při tygřím útoku utonula v řece.

Zatímco postava bručivého mamuta zajišťuje bezpečí a ochranu, ale také uvážlivost a soudnost, zatímco tygři symbolizují úskočnou dravost, drobná, až přepjatě pohyblivá zvířátka poutají pozornost buď pisklavou výřečností (lenochod) či téměř pantomimickými etudami (veverka). Jen lidé jsou načrtnuti nezvykle ploše, jako pouhá kulisa, která setrvává v pozadí vyprávěného příběhu. Ostatně co by chtěli, když ještě neumějí mluvit...

JAN JAROŠ