číslo 38

vyšlo 11. 9. 2006

Dívejte se

Zuřivý Moore pronásleduje asociálního kapitalistu

Pondělí 18. září, ČT 2, 21.25

Skandalizující dokumentarista Michael Moore se do celosvětového povědomí zapsal hlavně dvěma tituly: jednak útočným zamyšlením nad okolnostmi masakru na jedné střední škole Bowling for Columbine, jednak ještě útočnější koláží o teroristických útocích na Ameriku Fahrenheit 9/11. Oba snímky jsme u nás viděli, druhý z nich navíc v televizi. Moore však na sebe upozornil již svou prvotinou Roger a já.

Moore tady poodhalil příčiny katastrofálního úpadku jednoho města, shodou okolností jeho rodiště. Náhlé ožebračení tamních pracujících zavinila bezohlednost průmyslových magnátů. Mamutí společnost General Motors propustila desetitisíce zaměstnanců a výrobu přesunula do levnějších míst, do Mexika. Dělníkům tam nemusela tolik platit... Moore s podmanivou jízlivostí napadl hrůznou podlost takového rozhodnutí. Už přestalo platit, že továrny propouštějí, jen když na ně dolehne hospodářská krize, jak hlásají marxistické teorie: zde nastala situace opačná. Úspěšně podnikající společnost chtěla ještě zvýšit své zisky.

Režisér s pověstnou umanutostí, známou i z jeho pozdějších filmů, tu se žádostí o rozhovor pronásleduje titulového Rogera, ředitele představenstva Rogera Smithe, jenž rozhodl o uzavření výroby na americkém území. Muž mu vytrvale uniká, odmítaje s ním komunikovat; ostatně není divu, když Moore na něho vystřeluje vskutku prokurátorsky obžalobné dotazy... Sociální étos je nesporný. Celým vyprávěním se proplétá zamyšlení nad nemravností kapitalismu, jemuž jsou v honbě za penězi lhostejné lidské tragédie. Téměř protokolárně zachycuje proces úpadku, zaviněný absencí jiných pracovních příležitostí. Záměrně vyostřený kontrast mezi společenskou elitou a těmi na dně navozuje darwinovský princip o přežití silnějších a (všeho)schopnějších.

Moore nahlíží do dílčích rodinných osudů, aby ukázal, co masivní nezaměstnanost zavinila: zvýšila se kriminalita, u lidí poklesla motivace hledat si jakoukoli práci. Některé okamžiky přesahují hřmotnou žoviálnost a dospívají k silné emotivnosti: třeba vystěhování zadlužené rodiny během vánočních svátků doslova na dlažbu. Všudypřítomný boj o přežití, námi samými jen obtížně ovlivnitelný a režisérem domýšlený do všech významových úrovní, více než symbolicky dokresluje výmluvná epizoda s dívkou, prodávající u silnice králíčky „ke hraní i na jídlo“, jak hlásá přistavená cedule.

Co si z tohoto dokumentu můžeme odnést? Třeba zjistíme, že přesouvání výroby na české území není projevem lidumilnosti zahraničních investorů. Lákají je levnější mzdové náklady, nemluvě o vládních pobídkách. Až zisky poklesnou, bez nejmenších ohledů se přesunou zase jinam, kde je ještě levněji než u nás. Tohle Moore zjistil už v roce 1989 a je škoda, že k nám se jeho vášnivá obžaloba dostává teprve teď.

JAN JAROŠ