Zpět na titulní stránku

číslo 35

Zpět na titulní stránku

vyšlo 21. 8. 2006

Jak to slyší


Marie Boková, publicista

REFLEXE ROZHLASOVÉ TVORBY

Dlouhý a ironický stín vržený Krysařem…

Josef HenkeNaprosté, ojedinělé, mimořádné zjevení - čeho? Krásy, poezie, fantazie, skutečného dramatu? Nic nevadí, že Krysaře Viktora Dyka jistě znáte. Znáte snad i jeho první a nedostižnou dramatizaci E. F. Buriana. Kdo ji nemohl vidět v Déčku (1940, 1957), mohl ji slyšet v rozhlase v kongeniálním zpracování Josefa Henkeho, Zuzany Kočové, Josefa Hlavničky a Jiřího Váchala (1964). Přesto však srpnová repríza tohoto Krysaře - v Rozhlasovém jevišti na Vltavě - zapůsobila sugestivní, tajuplnou krásou.

Josef Henke, který se u Buriana, dá se říci, vyučil, zachoval především původní hudbu, jež se v nezvyklém rozsahu a podmanivosti stala páteří jak divadelní, tak i rozhlasové inscenace. Burian vytvořil hudbu, která rozžívá a umocňuje dávný příběh, stává se zvláštní dramatickou postavou. Zejména závěrečná exodus obyvatel města Hammeln k propasti, kde se skrývá Země sedmihradská, je až děsivý ve své neodvratnosti.

E. F. BurianRodná řeč, s láskou a znalostí pěstovaná již od dob burianovského voicebandu ve 20. letech, je Henkemu rovněž základním kamenem díla. Hlasy chóru - Antonie Hegerlíková a Miroslav Doležal - si drží napětí. Munzarův Krysař je sebevědomý mladý muž, jehož znejistí láska víc než urážky konšelů. Agens Gabriely Vránové jemně rozlišuje vztah ke Krysaři a Kristiánoví (Petr Haničinec). Zoufalství její šílené matky zpodobila Marie Vášová jedinečně mezi pláčem a smíchem. Závan erotiky i krutosti přinášejí počestné dívky, Lora (Viola Zinková) a Kätchem (Karolina Slunéčková). Odstíněnými hlasovými prostředky představil Soběslav Sejk jednoduchého rybáře Seppa Jörgena, jediného, kdo zůstává, aby se ujal opuštěného plačícího dítěte.

Dnes, v době, která až senzacechtivě „objevuje“ Burianova selhání počátkem 50. let (ta selhání, jež bylo nepochybně nejhorším traumatem pro něj samotného), je vskutku očistné uvědomit si smysl a význam práce E. F. Buriana pro českou kulturu. Poděkování patří dramaturgii Českého rozhlasu 3.