číslo 33

vyšlo 7. 8. 2006

Televizní glosář

… Jany Cimburové

Seriály vládnou obrazovce

Znovu opakované seriály České televize (například O zvířatech a lidech, Ranč U Zelené sedmy) prozrazují mimořádně zřetelně konstrukční uspořádání takových pořadů - ledva jsou diváci seznámeni s jednotlivými protagonisty a zvoleným prostředím, nastupují izolované zápletky, které vtisknou specifické zacílení každému dílu. Postavy se sice vyrovnávají s průběžně vedenými privátními i pracovními motivy, ale současně musí vyřešit nenadále vytrysknuvší problém, pokaždé přirozeně jiný (například čerstvě propuštěného kriminálníka z nenávisti trávícího psy).

Není třeba dodávat, že záleží na představivosti scenáristů, režisérů - a v neposlední řadě i dramaturgů, jak si s takovým rozvržením poradí. Zpravidla se prosadí očekávatelná klišé, u nichž lze sotva předpokládat nějakou vypovídací hodnotu. Zvolené prostředí se stává pouhou nezávaznou kulisou, oživenou machou populárních herců, kteří se snaživě pitvoří, mnohdy jistě věrohodně, a předvádějí právě tu tvář, která se jim nejlépe osvědčila.

Seriály tohoto typu se tak stávají jakýmsi přechodovým stupněm mezi nekonečnými průjmovitými splácaninami typu Života na zámku, kde dění zůstává neuzavřené, volně dopisovatelné, a sériemi, jejichž každá epizoda je dějově uzavřená (což platí zejména pro detektivky, které i letním období nacházíme na obrazovce v hojném počtu). Vyhroceným případem je pak cyklus Dobrodružství kriminalistiky, jehož epizody jsou uzavřené nejen syžetově, ale také v sestavě postav. Každý díl má totiž odlišné hrdiny, vyznačuje se i různým časoprostorovým zakotvením. Sjednocujícím prvkem se tu stává jedině téma novátorsky použitého vyšetřovacího postupu.

Zcela extrémním příkladem serií vnitřně nijak nespojitých jsou příběhy zpravidla omezené jen svým zpravidla středometrážním rozsahem. Sem patří například Nadměrné maličkosti, též lze přiřadit nyní vysílaný bakalářský cyklus s důrazem na různě anekdotické zápletky, byť někdy s nečekaně zvážnělým vyzněním. Omezená plocha, kterou měli tvůrci k dispozici, jim dovolila rozehrát zejména herecké miniatury: zmíním aspoň několik titulů, které zajisté potěšily (pokud se jich, ukrytých v programových sloupcích, ovšem diváci vůbec všimli): Trapas, Sponzor, Úraz, Dovolená...