Zpět na titulní stránku

číslo 24

Zpět na titulní stránku

vyšlo 5. 6. 2006

Jak to vidí


Rudolf Křesťan, fejetonista 

V POŘADU PSÁNO KURZÍVOU

Z autorova cyklu fejetonů na vlnách Českého rozhlasu 3 - Vltava

Ztratili jste peněženku?

Patříte-li k lidem, kteří občas ztrácejí peněženku, měli byste mít naději na její vrácení o to větší, oč vydatnější částku obsahuje. Když někdo najde naditou peněženku, vidina desetiprocentního nálezného by ho měla (teoreticky!) silněji motivovat, aby šrajtofli odevzdal. V případě menší částky v útrobách peněženky je nasnadě, že nálezce může usoudit, že deset procent z jejího hubeného obsahu mu nebude stát za to, aby přemáhal představu, že si nechá obnos celý.

Vyšší suma v nalezené peněžence by měla být pro právnicky zasvěceného nálezce pohnutkou k vrácení i z jiného důvodu. Zákon praví, že přesahuje-li hodnota nálezu 5000 Kč, může být nepoctivý nálezce v případě trestního stíhání potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem. I tento motiv k vrácení peněženky je ovšem pouze teoretický. Psychologové soudí, že pro její odevzdání - či neodevzdání - je daleko podstatnější nálezcovo založení. Lidé se smyslem pro poctivost se většinou ani neucházejí o nálezné: stačí jim dobrý pocit, že někomu pomohli.  

Poctiví i nepoctiví nálezci začínají stejným pohybem: musí se pro peněženku sehnout. Udělají to jen za předpokladu, že nebudou mít obavu, že peněženka je přivázaná na provázku, a že ve chvíli, kdy ji bude chtít vzít do ruky, tak za ten provázek zatáhne ze křoví nějaký ukrytý škodolibec.

Nic takového nehrozilo chytré kmotře lišce, když nedaleko dutého dubu našla naditou peněženku. Jak známo z Ladovy knížky, portmonku ztratil uzenář Špejlík. Liška v ní napočítala deset tisíc korun. Nálezné ve výši jednoho tisíce ji nechávalo klidnou, ale jen do chvíle, než slyšela, že by za to bylo deset velkých šunek!

S gastronomickým nálezným jsem se setkal i v inzerátu, který informoval o ztrátě kajaku Inazuna. Končil slovy: Tekuté nálezné jisté.

V brazilském městě Uberlandia našel stavební dělník ztracený kufřík se mzdami pro čtrnáct zaměstnanců místní jazykové školy. Odevzdal je a jazykovka se mu odměnila v pravém slova smyslu po svém: možností doživotně bezplatných lekcí. Nejen pro něj, nýbrž i pro jeho ženu i jeho dva syny.

Společné nálezné potkalo i hochy z Rychlých šípů. Našli - a odevzdali - peněženku statkáře Douši. Pravil: Teď se projedete u mne na statku na koních a pak vám dám zákonitou odměnu! Kdyby tak byli všichni lidé poctiví jako vy!

Nálezné bývá obvyklou součástí vývěsek vylepených porůznu v místech ztráty milovaného psa nebo kočky. Někdy je slíbená částka uvedena přímo, jindy jen v podobě formulace vysoké nálezné. Tento neurčitý údaj příliš neříká. Podle znalců se více osvědčuje uvedení konkrétní sumy.

Pro vyčíslení odměny jsou i italští vydavatelé populárního notýsku Moleskine. Součástí poznámkového sešitku je nejen praktická gumička, která prozíravě zajišťuje, aby se notýsek neotevíral, nýbrž i úvodní stránka, kde jsou dvě závažné rubriky k vyplnění. Do první se má napsat adresa, kam má být notýsek v případě ztráty vrácen. Na tuto rubriku bezprostředně navazuje druhá, která je nadepsaná Nálezné - a dvojtečka se dožaduje vyplnění.

Dostal jsem tento typ notýsku jako dárek, ovšem omlouvám se, že neprozradím, jakou částku nálezného jsem tam uvedl. Abyste si náhodou nemysleli, že hodnotu svých poznámek přeceňuji, nebo naopak nedoceňuji.

Jak už jsem uvedl, nálezné nebývá hlavním motivem pro vrácení. Pořád ještě existují jedinci, pro které je to výraz lidské slušnosti. I u nálezů vysoké hodnoty. Abych byl konkrétní, uvedu dva příklady nalezené - a vrácené - částky sto tisíc korun.

První byla odevzdána v roce 2002 v Suchově na Hodonínsku. Druhá v roce 2005 v Brně. Když jsem tyto nálezy komentoval ve svém sloupku v časopise Naše rodina, vyslovil jsem domněnku, že když Moraváci už nějaké peníze ztratí, tak to stojí za to. A zároveň, že moravští nálezci jsou možná poctivější, než bývá zvykem v jiných částech republiky. Ovšem ve skutečnosti šlo nejspíš jen o náhodnou shodu.

Duševní proces, který se odehrává v nálezcově nitru, může být různorodý. Někdy směřuje přímočaře k rozhodnutí peněženku vrátit, jindy může jít o výsledek váhání. Vrátit, či nevrátit? Dotyčný pak bere v potaz i okolnosti, zda ho někdo při zvednutí peněženky viděl. Existuje i varianta, že nálezce si vezme peníze a posléze někam na viditelné místo odloží zbytek - tedy peněženku s průkazy, lístky od čistírny atakdále. Kdo ví, zda to dělá z dílčího soucitu s majitelem peněženky, nebo proto, že se zbavuje případných důkazů, že má s peněženkou něco společného.

V Palahniukově knize Program pro přeživší jsem se dočetl, že v Americe existuje i zvláštní kategorie nepoctivých poctivých nálezců. Hrdina zmíněné knihy uvádí, že k získání klobouku, rukavic či deštníku používá následující fintu. V obchoďáku si vezme do ruky například deštník, odstraní identifikační cenovku a posléze deštník odevzdá v tomtéž obchodním domě do Ztrát a nálezů. Podle slov Chucka Palahniuka pak po třiceti dnech, když se o tento „nález“ nikdo nepřihlásí, stává se vlastníkem ten, kdo ho odevzdal. A ten pak může s deštníkem vyjít beztrestně z obchoďáku ven na déšť.

Jste-li právě před cestou do USA, zapomeňte prosím pro jistotu na tuto zmínku z moderní americké literatury. Zůstáváte-li doma v České republice, stejně tak prosím zapomeňte na následující tuzemskou poněkud hořkou anekdotu: V rozhlasovém pořadu, v němž se hraje na přání, zaznělo, že neznámý posluchač by chtěl dát zahrát nějakou pěknou skladbu panu Josefu Novákovi. Jako výraz poděkování. Posluchač totiž našel peněženku zmíněného pana Nováka s dvaceti tisíci korunami, které se nálezci náramně hodily.