číslo 24

vyšlo 5. 6. 2006

Navštivte

Pod hrozbou povodně z tajících ledovců

Před časem lámal americký animovaný film Doba ledová rekordy návštěvnosti. Volné pokračování nazvané jednoduše Doba ledová 2 - Obleva přivádí na scénu jak tytéž hrdiny (mamuta, lenochoda a tygra), tak opětovné ohrožení, kterým je ovšem povodeň z tajících ledovců. Tvůrci se tentokrát více soustředili na jednorázově atraktivní situace či zápletky, chybí tu jak sbližování různým způsobem protikladných hrdinů, kteří nyní tvoří sehranou skupinu (vstupuje sem jedině popletená mamutice, která se dlouho považuje na vačici, byť poněkud přerostlou), tak výrazný motiv záchrany. Zatímco v první části se jednalo o lidské dítě a rozdílné niterné pohnutky trojice zachránců, kteří putují „proti proudu“ migrující zvěře, nyní jsou ohroženi všichni, kdož žijí v údolí téměř ze všech stran sevřené olbřímími ledovci. Jedině tygr coby šelma kočkovitá překonává strach z vody.

Tvůrci s režisérem Carlosem Saldanhou upřednostňují ztřeštěné situační nápady, zvláště v souvislosti s dvojicí drzých a sebejistých maličkých vačičáků, kteří dokáží dobře mířenými střelami z foukačky ponížit i tygra. Jiným zveličeným nápadem je „vačičí“ zavěšování ke spánku - za ocas se na větev věší i mamutice. Značný důraz se klade na verbální výměny duchaplností, které tok příběhu zvolňují, zatímco nenadálé akční výjevy velí ke splašené erupci - v obou případech se však jedná o násilné opracování dějové linky, která je ve své základní osnově plochá a bezbarvá. Samotná přírodní katastrofa, která po celou dobu hrozí, je odsouvána do pozadí, nahrazena groteskními vedlejšími postavičkami, které mají vnášet potřebný vzruch.

Ani v muzikálových výstupech nebyl první film předstižen, jak dokládají například skupinové sestavy poletujících supů, kteří zpívají o žrádle, nebo kolektivní napodobivé tančení zástupů drobných lenochodů. Hravé jízdě ledovcovými tunely, jež nabídla úvodní část, se sotva vyrovná záchranná výprava, zčásti rozvinutá pod vodní hladinou, kde řádí dvojice zubatých pravěkých ještěrů. Ještěže pobaví umanutá šavlozubá veverka, ustavičně zápolící se žaludem. Němá groteska pak přechází do téměř baletní nadsázky. Závěrečná vize s příchodem do ráje plného žaludů je však rozvleklá a bez nápaditosti.

Druhá část Doby ledové postrádá lehkost a vypointovanost svého předchůdce, povahy jednotlivých protagonistů jsou dokončené a uzavřené, nanejvýš je prověří náročné prověrky. Třeba tygr naprosto ztratil své dravčí návyky a živí se bůhví čím. Mamuta zase zužují pochmurné myšlenky, že je poslední svého druhu - a poté mamutice odmítá představu, že by se měla podílet na záchraně druhu. A všetečný mluvka lenochod (v českém dabingu zbavený infantilního šišlání) je málem obětován jako král ohně... Pokud ovšem opravdu něco vadí, je to stírání osobitosti animovaného snímku: triková dokonalost již dovoluje převzít jakékoli postupy hraného filmu, a my přestáváme vnímat jeho základní výrazovou dimenzi.

JAN JAROŠ