číslo 21

vyšlo 15. 5. 2006

Jak to vidí

Jindra Klímová, publicistka 

MEDITACE JINDRY KLÍMOVÉ

Kouzlo horké páry

Nejdřív zavolal telefonicky jemný ženský hlas. „Že potřebujete s jarem vyčistit koberce a potahové látky?“ položil mi naléhavě tuhle samozřejmou otázku, „my vám to můžeme zajistit výjimečně zdarma!“ Zdálo se mi sice, že ta nabídka spadla z kouzelného nebe, ale právě včas. Hodilo by se to. Taková odborná a kvalitní služba, usnadnilo by mi to práci i starosti. Osvěžilo by to byt. A hned. Tak přišel pán, který měl tu nabídku proměnit v čin. Jenomže nechtěl udělat práci na zakázku, ale nabízel přístroj. Parní čistič, zázrak horké páry, co pracuje úsporně jen s vodou, bez chemikálií. „Máte ráda čisto? No tak vidíte!“ vyslovoval větu, proti které odporovat, vypadal by člověk nenormálně. Mezitím se ohřála v přístroji nalitá voda a začalo představení. Působivější než drama, navíc s kombinací baletu, skvělé rétoriky a úderné argumentace. Kus koberce poslušně zdvihl svůj vlas, několik skvrn z něho zmizelo a proměnilo se ve světlé párou vykreslené koláčky. „Pustit si do bytu neznámou osobu, je víc než nebezpečné,“ přesvědčoval mě tenhle neznámý pán. „V Praze už bylo po takové sondáži vykradeno pár bytů.“ Byl to argument proti mému úmyslu pozvat si úklidovou službu. „Tohle vám vyčistí naprosto všechno, i pověšené záclony - a bez práce!“ Tak byl představen parní čistič téměř jako inteligentní robot. Trvalo asi hodinu, než byla vyslovena částka šedesát tisíc. Ale v ceně je prý i žehlička a inhalátor. „To máme,“ odmítali jsme nabídku. Tak začal proces slevování. Došli jsme k polovině částky. Víc už to nejde. Z naší strany to také nejde. Tu nejnutnější rezervu si musí člověk schovat pro věci nenadálé. Třeba někdy příště, stane-li se ten zázrak a zbohatneme z penzí.

A teď se přiznávám. Po celou dobu demonstrace kouzla horké páry mě napadala hesla a argumenty současné politiky. Jak jsou si s obchodováním podobné! Jedno je jasné: kup, vol, a můžeš mě považovat za něco svého, dokud mě neodložíš nebo nevyhodíš. Možná ti budu sloužit, ale budeš se se mnou potýkat, zlobit a starat se o mne. Vzpomněla jsem si na slova Petrose Machopulose, který se v umění reklamy vyučil na produkci tabákových firem a jako mediální poradce v roce 1998 pomohl Miloši Zemanovi k volebnímu vítězství. Když se ho ptali, zda předvolební kampaň není vlastně podvod, řekl naprosto jasně: „Jakýpak podvod, je to obchod s nadějí.“ Reklama musí být ušita na míru těm, na které působí. V oblibě jsou rozhodní lídři, známé osobnosti, které projevují sympatie k těm či oněm, a vedle toho je také třeba mít alespoň hrubý přehled o programech stran, vydolovaný z jejich obecnosti. Dobré je také sledovat uzdu, která povoluje agresivitu vůči soupeři. To je asi nejtěžší, protože nikdo si nedovede představit, jak svědí drzost protivníka a jak zdržuje nechápavost. Prostě jsme vstoupili do obchodu s nadějí. S čí nadějí? Těch, kteří chtějí být zvoleni, anebo s nadějí pro nás? Správně by tu mělo být dost zboží pro obě strany. Ale v tomhle obchodě nekupujete správná čísla velikostí, jen odhadujete. Teprve roky mandátu ukáží, do jaké míry se programy stran naplní, protože nebudou vládnout ve vzduchoprázdnu. Budou obklopeni opozicí, která jim vítězství neodpustí, a k prosazovaným zákonům nehne ani prstem, natož rukou. A když se v parlamentu nezvedne dost rukou a stovky připomínek udělají ze zákonů nesrozumitelný slepenec, spadnou ty někdy vyřčené sliby do věčných restů.

Mám před očima zázrak horké páry. Je tu ODS, zatím s nejlepším výsledkem přízně podle všech průzkumů veřejného mínění. V jejím předvádění si na téměř logaritmickém papírovém kolečku můžete najít, o kolik budete mít za její vlády víc, až uskuteční rovnou daň, rovné důchody a státem zaručený příjem. Rovný důchod, který se týká asi čtyř milionů lidí a do budoucna půjde o počet ještě vyšší, se na kolečko nedostal. Dosáhne asi osmi tisíc korun, odhaduje jeden z jejích politiků. Nu, našetřete si, dokud je čas! Jde o to, aby bylo co nejvíc bohatých. Ti budou investovat, a potom dojde i na ty chudé. Však už pár hodně bohatých máme. Je to strategie, ne operace na pár roků. Česká sociální demokracie by byla pro kapitalismus s jistou mírou solidarity, pro reformy sice rázné, ale ne zas příliš bolestivé. A hodlá být neústupná v takovém tlaku páry na korupci, i kdyby měla potom zůstat vybělená kolečka ve vlastních řadách. Třetí, komunisté, jsou proti kapitalismu jako zlořádu. Ale dokud mají voliče, hodlají plavat v tom bahnitém kapitalistickém rybníčku velmi čilými tempy. Jemnocitná KDU-ČSL chce jen svůj malý, odpovídající podíl na vládě, protože jako přívažek k potřebnému počtu hlasů by byli její poslanci - jistě pochopíte - přínosem pravým i levým. A Strana zelených má jediný cíl: přehoupnout se přes poslední příčku žebříčku volitelnosti a konečně se dostat mezi poslance. Protože jenom zelená idea lidem nestačí, a jsou tu stovky dalších otazníků života, splývá její širší program tu s pravicí, tu s levicí. Obchod s nadějí má pestrou nabídku, že byste si nevybrali?

Už se to blíží. Za pár dnů bude na nás, abychom dali svůj hlas. Nevolit neznámé, nepouštět si je do bytu a do života - nebo to zkusit? Dát znovu šanci i těm zřetelně unaveným? Přiklonit se k silnějšímu s větší nadějí na vítězství, nebo si to ještě rozmyslet? Vyzkoušet, jak bude horká pára účinkovat i na místech dosud nevyzkoušených? Jakou roli hrajeme my, voliči? Politika myslí ve válečných termínech: boj, vítězství, porážka. A my jsme přece ti vojáci. Občan je jediný zdroj peněz, které bude potřebovat každá vítězná strana. Od něj bude chtít daně, jeho bude podíl na službách, poskytovaných státem, od něj bude příspěvek pro vědu, školství, zdravotnictví, pojišťovnictví, dopravu, kulturu a památky, které jsme zdědili. Žádná strana se nejeví jako ideální. Taková snad ani není. Ale i v politice platí, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. Jeden z nejvtipnějších autorů naší doby, Polák Stanislaw Jerzy Lec řekl, že předvolební kampaň jsou dostihy trojných koní. To sedí. Tak hledejme politickou stranu, která nám nejen slibuje, ale říká s pokorou a upřímností: milí voliči, budeme vás potřebovat nejen u volebních uren, ale hlavně potom. Bude třeba dát leccos do pořádku plnou parou. Našli jste to v některém z programů té nabídky naděje, slyšeli jste to na některém z mítinků? Jestli ano, bude vaše volba snadnější.