číslo 19

vyšlo 2. 5. 2006

Televizní glosář

Jak je důležité mít dvojku

Standardizovaná nabídka všech plnoformátových televizí je stejná všude na celém světě: thrillery, romance, komedie, horrory, detektivky (atd.) novějšího data výroby a starší, divácky prověřené filmové tituly z    domova i dovozu; více i méně bulvární zpravodajství a publicistika; estrády, licencované i původní zábavné pořady; velkolepé oceňovací ceremoniály; sportovní přenosy; reality show; a především hodiny, hodiny a hodiny televizních příběhů na pokračování nejrůznějších žánrů, kvality i provenience. I u nás je to vše smícháno v jednom bezedném hrnci do "eintopfu" průběžně stravitelného co možná největším množstvím diváků. Rozeznat v konkrétní chvíli, zda prst na ovladači právě zvolil Novu, Primu či ČT 1 lze obvykle jen díky příslušnému logu v rohu obrazovky.

Výjimkou je druhý program České televize. I na "dvojku" sice u části programů prosakuje pachuť touhy po masové vstřícnosti, a občas dokonce slouží jako odkladiště pořadů vysílaných "do počtu", v principu však stále názorně plní zadání televize veřejné služby: její program není určen pro všechny diváky, ale nabízí alternativu volby pro každého diváka. Spektrum individuálních zájmů, které pokrývá vysíláním záznamů jazzových, rockových i klasických koncertů, činoherních, operních a baletních představení, ale i nebulvární domácí publicistiky a tu- i cizozemských dokumentů, alternativní zábavy a klubových filmů, je nesrovnatelně širší, než u kteréhokoliv televizního programu onoho "plného formátu".

Výčet konkrétních titulů právem příslušných na ČT 2, by každý týden přesáhl rozsah této glosy. Za všechny proto zmiňme alespoň koncepčně a obsahově snad nejpozoruhodnější projekt z    poslední doby - uvedení legend němé klasiky v pondělním nočním Filmovém klubu. Uvidět na vlastní oči to, co i mnozí odborníci a "fajnoví šmekři" znají jen z literatury, je výjimečným a nenahraditelným zážitkem.

Být tím, kdo "sleduje dokumenty na dvojce", je pro snoby (včetně mnohých "celebrit") oblíbenou frází, jejímž papouškováním se demonstrativně hlásí k pomyslné intelektuální elitě národa. Pro jiné je naopak ironickou invektivou. Pro většinu divácké menšiny, která u obrazovky nechce jen pasivně ubíjet čas, je však existence druhého programu České televize skutečně důležitá. To podstatné z jeho nabídky na jiných kanálech nenajdou.

JAN SVAČINA