číslo 12
vyšlo 13. 3. 2006
Televizní glosář
Vize z planety Nova
Aktualita má dnes na obrazovce minutovou životnost. Pak se mění v zapomenutou bezvýznamnost. Vracet se proto s odstupem k minulým televizním událostem je jen o málo méně pošetilé, než ztrácet čas s poznámkami přičiněnými na jejich okraj. Přesto se ohlédnout občas vyplatí.
Jako varování před možnou vizí televizní budoucnosti si pozornost zaslouží například olympijská úvaha, které se ve své "mediální plastice" nedávno dopustila Libuše Šmuclerová na stránkách časopisu Reflex. Dle jejího názoru Česká televize trestuhodně nevyužívá tržní potenciál přenosů Olympijských her. Ostentativně se ptá: "Jak to, že nejopravdovější z opravdových reality shows nezastíní vše ostatní? Nebo jen forma, jakou ČT volí, sice odborně na výši, ale zároveň strnulá a klubově uzavřená, prostě a obyčejně nepřebije pohodlí emocí seriálů a akčních filmů pro všechny?"
Na své řečnické otázky (s chybějícím přísudkem) si obratem sama odpovídá. Zázračný prostředek na zvýšení divácké atraktivity a komerční výtěžnosti olympiády na obrazovce navrhuje Šmuclerová importovat přímo z planety Nova: Celosvětový sportovní svátek by se příště na obrazovce mohl odehrávat "v jiném žánru, např. v žánru typických reality shows - VyVolených či Big Brother. S kamerami v zákulisí, v olympijských domech, s připojenými mikroporty na soutěžících, trenérech, rozhodčích, se zainteresováním diváků atd. atp."
Část televizního publika olympiáda nezajímá. Intimity "vyšmírované" dle Šmuclerové receptu z olympijských ložnic, sprch a záchodů by alespoň část této části diváků k obrazovce asi přilákaly. Léta praxe této vysloužilé zasloužilé průkopnice novácké estetiky a pionýrky nových možností šíření nevkusu nelze v tomto směru podceňovat. Přesto je potenciální tržní efekt jí navrhované inovace nejistý. Pro sport, olympijské ideály, televizi, a vůbec morálku a kulturu v nejširším slova smyslu, by však realizace podobné nechutnosti byla katastrofou.
Během deseti let své někdejší čítankové kariéry na TV Nova se Libuše Šmuclerová stala nedílnou součástí bulvárem hýčkaného světa celebrit. Nejen do televizní historie se však nesmazatelně zapsala už dávno před tím - v listopadu 1989, kdy se na obrazovce v živém vstupu jménem vyděšených zaměstnanců Československé televize distancovala od názorů pronášených nepřáteli socialismu během prvního přímého přenosu z revolučního Václavského náměstí.
Návrh na lépe prodejnou podobu televizní olympiády nemůže ohrozit výlučné postavení dávného listopadového mementa v mediálním životopise Libuše Šmuclerové. Její výrok o navrženém řešení, které by sice bylo dražší, ale s jistotou, "že by taková investice prospěla mládeži a dětem víc než ministr, kráčející při zahájení v čele sportovní výpravy", je s ním však svým způsobem srovnatelný. Co do účelového pokrytectví, cynismu a trapnosti určitě.