číslo 8

vyšlo 13. 2. 2006

Navštivte

Divadlo pro děti je plné hudby a humoru

Pražská nabídka divadla pro děti je v poslední době poměrně bohatá, různorodá a žánrově vynalézavá. Mnohem častěji než dříve se v ní vyskytují tzv. rodinné inscenace, které volbou příběhu, neschematickým pohledem na jeho hrdiny i zpracováním, především originálním humorem, chtějí oslovit dětského diváka i pobavit jeho rodiče.

Myška z bříška, poslední inscenace Divadla v Dlouhé, slibuje poodhalit, co se děje, když maminka čeká děťátko a ještě je nosí v bříšku. Co má miminko společného s myšími oušky i ocáskem a s klaunským nosíkem, už patří k podivnostem, které by se dopředu prozrazovat neměly. Režisér Jan Borna je i dramatizátorem a s knížkou slovenské autorky Taťjany Lehenové si poradil rozhodně dobře. Nejen k úpravě textu, ale i k inscenaci jako vždy přistoupil s laskavým humorem a notnou dávkou fantazie. Že diváci mohou zhlédnout, jak svéhlavé děťátko někdy v bříšku dovádí, až se mamince dělá nevolno, nebo jak pan doktor maminku vyšetřuje či tatínek ji veze autem do porodnice a skoro nabourá, o to se - jako vždy nápaditě a s vtipem - přičinil výtvarník Jaroslav Milfajt. Budoucí maminka, kterou Lenka Veliká pojala zpočátku snad až příliš razantně, je zpěvačka rockové kapely a zprvu z nové situace trochu vyděšený tatínek (Čeněk Koliáš) v ní hraje na trumpetu, takže celý děj, vrcholící porodem, provázejí písničky s hudbou člena souboru Jana Vondráčka a s texty Jiřího Weinbergera. Něha je v inscenaci víc než ve slovech přítomna v situacích a skrývá se i za smíchem. A to je rozhodně jedno z kouzel inscenace.

V loutkovém divadle Minor režisér a i v tomto případě též scenárista Jan Jirků odvážně uchopil román Karla Maye o přátelství bílého muže Old Shatterhanda a náčelníka Apačů Vinnetoua, když pro tuto hrdinskou látku o velkých činech, stvrzenou známými velkofilmy, zvolil formu téměř kabaretní hry se vstupy živé kapely. Ale výsledek mozaiky loutkových i živých obrazů je přesto nečekaně kompaktní a přesvědčivý. Old Shattehand Filipa Jeviče postrádá mužnost svého filmového předchůdce, na hrdinu je občas docela nemotorný, takže si přátelství Indiánů i přízeň publika musí postupně získávat nikoli zjevem, ale postoji a činy. A téměř hlavním hrdinou se vlastně stává skeptický, směšný a vůbec ne "klaďas" Sam Hawkins výborného Petra Stacha. Na stranu pravdy a dobra se postaví vždycky tak trochu proti své vůli, přestože dobře ví, že jde o stranu, která nikdy nebývá moc výhodná. Překoná vlastní malost a slabost charakteru. Není to zvlášť zdůrazňované poselství této "akční", zábavné i trochu smutné inscenace nazvané Vinnetou, ale platnost má nadčasovou.

Ze zcela jiné matérie - z asijských pohádek a mýtů - jsou utkána něžná Tři rýžová zrnka scenáristky a režisérky Márii Uhrinové ve Strašnickém divadle. Podobenství starých moudrých příběhů zaujme barevnou výtvarností tradičních loutek, variacemi indických tanců a tradičních zpěvů. Dramatičnosti ubere fakt, že motiv tří rýžových zrnek v závěru představení není důsledně využit, ale poetický náboj, který v sobě nese vnitřní vyrovnanost východní filozofie ještě dlouho doznívá.

VÍTĚZSLAVA ŠRÁMKOVÁ