SVĚT POEZIE
Sobota 25. února, Český rozhlas 3 - Vltava,
22.45
Srdce metronomu
- výběr z tvorby Jiřího Rulfa
tento laskavý svět, jímž nepohne nic,
reklamu v něm potřebuje i masová vražda,
tento laskavý svět
nosí v břiše dítě, co se nehýbe,
dítě, co jen neodbytně mrká.
(Jiří Rulf: Tento laskavý svět)
Do literatury vstoupil Jiří Rulf jako
jednadvacetiletý v únoru 1968 v Sešitech pro mladou literaturu básní Konec,
ale knižně debutoval až v roce 1988 sbírkou Prospekt na rozhlednu. Vždy stál
tak trochu stranou okamžitých proudů, vždy zahleděn do základních témat
života - věčnost a nicota, konečnost a věčná snaha člověka se jí nějak
vymknout; individuum reflektující lhostejné krutosti celku - to je jen letmý
náčrt několika základních rysů a témat Rulfovy poezie.
Na
sklonku loňského roku vydal autorský výbor ze své tvorby nazvaný Srdce
metronomu - průřez pětadvacetiletím vlastní tvorby. Pro posluchače Vltavy
jsme z něho vybrali verše relativně nejmladší, tedy tvorbu zralého básníka
Jiřího Rulfa. Vyznačuje se ustálenou tvarovou a názorovou podobou: je
reflexí osobního i společenského dění přelomu tisíciletí; v jistém smyslu je
to poezie netázavá, ale promyšlená, konstatující silou intelektu i
střízlivých, ale o to účinnějších básnických prostředků: ironie a věcnosti.
Neznamená to, že je Rulfova poezie emocionálně chladná; bohatá metaforika a
podobenství účinně násobí působivost jeho veršů, v nichž se stýkají občanská
i ryze osobní témata. Rulfovy až "rafinovaně" prosté verše stojí tak trochu
mimo soudobé proudy domácí poezie, zato se po svém blíží například některým
proudům soudobé poezie americké, která dovede vyprávět svá témata se stejně
civilně neokázalou, ale o to větší intenzitou. V básních Jiřího Rulfa se
totiž v čase postmoderní hravosti a leckdy bizarních ornamentů hlásí ke
slovu ten proud poezie, který v minulém století charakterizovala jména
Halase, Hory, Holana a jistě i řady dalších, kteří nalezli způsob, jak
spojit osobní i občanská témata do naléhavého tvaru.
(tsk) |