Zpět na titulní stránku

číslo 5

Zpět na titulní stránku

vyšlo 23. 1. 2006

Pořiďte si


NOVÉ ZVUKOVÉ NOSIČE RADIOSERVISU

Mozart kontra frustrovaní muzikanti

Rozhlasová hra francouzského dramatika Erika Westphala Koncert v oranžerii patrně leckomu připomene Felliniho Zkoušku orchestru či jiný titul, jehož námětem je příběh skupiny lidí, svou profesí odsouzených k dlouhodobému pracovnímu společenství. Westphalova hořká komedie byla původně určena pro jeviště, avšak je jako stvořená pro rozhlas už proto, že zpracovává téma, jehož protagonisty jsou muzikanti a v centru pozornosti je hudba. Potvrzuje to i rozhlasová verze Koncertu v oranžerii, jejíž nahrávka vychází na CD. Může využít a také využívá bohatých "rozhlasových" možností textu.

Výchozí situace: uzavřený prostor zámeckého altánu, v němž se každý zvuk včetně dechu rozléhá se znásobenou intenzitou. Hudebníci, kteří se tu sejdou, jsou nepříliš úspěšnými umělci. Kdysi snili o velkých hudebních domech, ale zbyly jim jen komorní sály a pracné pachtění za hubenými "kšefty", mají pocity zneuznanosti - každý se považuje za skvělého virtuosa, kterého jen nepříznivý osud odsunul na vedlejší kolej, a každý je přesvědčen, že je lepší než kolega u sousedního pultu. Pouze rozhlasové provedení také umožňuje plné posluchačské soustředění nejen na pnutí mezi hráči, ale i na hudbu.

Mozartův smyčcový kvartet B dur "Lovecký" se během zkoušky drobí do přerušovaných úryvků, ale v závěru zazní i jako celek. Líbezná hudba je sama o sobě pěkná na poslech, zde však vyznívá i jako působivé finále hry, jako kontrast k rozháraným vztahům členů smyčcového kvarteta.

Režisérka Markéta Jahodová vytěžila z textu maximum; přímo hmatatelně vnímáme houstnoucí napětí, nervozitu, obviňovací tón, ovlivněný vzájemnou nevraživostí muzikantů. Tóny, zvuky, proměnlivé odstíny hlasů jednotlivých hráčů, nepříjemný telefonát - to vše je rozhlasově dokonale ztvárněno. Obrovskou zásluhu na výsledném dojmu mají herecké výkony kvartetní čtyřky plus tajemníka (Viktor Preiss, Jiří Štěpnička, Jiří Lábus, František Němec a Lukáš Hlavica), obdivuhodně sehrané a propracované až do nejmenších detailů. A ovšem sám pan Mozart v kvalitním provedení Kvarteta Martinů.

(ap)