Zpět na titulní stránku

číslo 5

Zpět na titulní stránku

vyšlo 23. 1. 2006

Dívejte se


Co kdyby upíra hrál opravdový upír?

Pondělí 30. ledna, ČT 2, 21.15

Česká televize v posledních týdnech uvedla několik filmů, které se zabývají filmovým natáčením. Někdy vyvstaly rozmarné průhledy (u Woodyho Allena), jindy převážil vážný pohled na umělce stejně jako ostatní lidi vystavené tlakům doby (Propustka). Snímek Ve stínu upíra přibližuje nejen skutečně žijícího Friedricha Wilhelma Murnaua a vznik jeho slavného hororu Upír Nosferatu, ale samotné pojednání se režisér E. Elias Merhige snaží podřizovat zlověstným náznakům, naznačujícím, že s představitelem titulní role by nemuselo být vše v pořádku. Ostatně již jeho jméno Max Schreck v překladu odkazuje k děsu.

Právě Schreck je vypodobněn jako záhadný člověk, jenž se uzavírá do samoty, odloučen od ostatních členů štábu, ani na okamžik nesvlékne svůj kostým, zdá se, že doslova splynul se svou upíří postavou. Willem Dafoe, namaskován k nepoznání, s nestvůrně dlouhými, sápavými nehty a potměšilým úsměškem ve tváři, s chroptivou mluvou, předvádí další ze svých mistrovských převtělení. Murnaua představuje John Malkovich jako člověka zcela oddaného svému poslání, ochotného přistoupit na jakoukoli dohodu (a také ji tvrdě vyžadovat), jen aby dosáhl svého.

Willem Dafoe předvádí další ze svých mistrovských převtěleníMerhige věrohodně postihuje způsob natáčení v éře němého filmu, ale nijak se neopájí archaičností filmařského vybavení, kamerou na kliku. Zprostředkovává Murnauovo režírování, nepřetržitě znějící verbální doprovod dění před kamerou, kdy hercům vysvětluje jejich motivace, vede je k žádoucím prožitkům, určuje jejich gesta. Vypůjčuje si ateliérové praktiky oněch dob - místnosti jsou nedostavěné, aby se v nich kamera mohla bez problémů pohybovat. Jakoby právě natáčené sekvence (z původního filmu není použito nic) jsou posunuty do černobílé, zhnědle zažloutlé tonality, aby vzápětí prozradily svým barevným rozkrytím místo natáčení. Jen podotýkám, že stylizovaně zaznamenávaný zvuk, dialogy i ruchy, provázející natočené sekvence, nemohly v němé éře existovat.

Ve stínu upíra vzdává hold jednomu zásadnímu filmu světových dějin. A současně baví vtipným domýšlením doložitelných reálií, svéráznou mystifikací, spřádanou kolem divousovité protagonistovy osobnosti.

JAN JAROŠ