číslo 51

vyšlo 12. 12. 2005

Dívejte se

Vykoupit se z provinění bývá obtížné

Středa 21. prosince, ČT 2, 21.30

Téma terorismu patří v současnosti k nejsledovanějším, avšak německý snímek Nebe má s běžnými představami o něm pramálo společného. Hlavní hrdinka sice umístí bombu a její vinou, jakkoli nezamýšleně, zahynou čtyři lidé náhodně se setkavší ve výtahu; nic na tom nezmění skutečnost, že původně byla určena dragovému dealerovi, ale všímavá uklízečka ji předčasně odnesla. Do popředí se tak dostává selhání jakkoli ušlechtilých pohnutek, méně již jejich spornost. Scénáře, kdysi napsaného slavným polským režisérem Krzysztofem Kiešlowským (společně s Krzysztofem Piesiewiczem), se nyní ujal Tom Tykwer, jedna z vůdčích osobností německé kinematografie, režisér proslulý relativizováním hodnot i skutků, jak dokládá například snímek Lola běží o život.

Výchozí zápletka slibovala silný zážitek: co může rozvrátit lidskou psýchu více než pomsta, která dopadne mimo svůj cíl, která postihne nevinné? Pachatelem totiž nebývá člověk cynický či dokonce úchylný, ale naopak sám zasažený nějakou křivdou, jejíž nápravy se marně dovolává - a zoufalý čin, vedoucí k osudovým následkům, se stává projevem bezradnosti. Světové písemnictví i film poskytlo řadu námětů vedených tímto směrem, z tuzemska stačí připomenout alespoň Kunderův (a Jirešův) Žert. Jenže Tykwerův snímek pomíjí jak etickou rovinu spáchaného zločinu, tak posléze i jeho dopad na vědomí pachatelky. Philippa Paccardová, britská učitelka žijící v Itálii (v oduševnělém ztvárnění Cate Blanchettovou), se sice nejprve zhroutí, když se dozví strašlivý výsledek svého činu, ale poté přijme jak nabídku k útěku, tak dokonání zamýšlené pomsty. S mladičkým policistou (Giovanni Ribisi), jenž při vysleších sloužil jako tlumočník, totiž uprchne...

Jako kdyby měl být divák dojat ušlechtilostí pohnutek této ženy, která se ovšem později zmůže nanejvýš na deklamaci vět o tom, že s takovou vinou nemůže žít dál. Režisér chce dojímat něžnou láskou, která mezi oběma uprchlíky vykvete, když prchají do odlehlých míst, do starobylého městečka, kde mladík trávil své dětství, pohrává si s neodvratnou osudovostí, která se nad oběma hrdiny stahuje. Důsledně uplatňuje nazírání postav i událostí zvenčí, které je prosto jakéhokoli odsuzování. Chce zkoumat průběh dění prizmatem všednosti, neboť všedností se nakonec stává i spáchaný zločin; jediným viditelným znakem pozdního hrdinčina pokání je skloněná hlava a tiché, submisivní rozprávění, zatímco její průvodce už vůbec nepochybuje o správnosti svého rozhodnutí, připraven setrvat po jejím boku až do konce. Jenže dojemnější outsidery zřejmě neočekává jiná spása nežli nebeská, jak naznačuje už samotný název...

JAN JAROŠ