číslo 48

vyšlo 21. 11. 2005

Jak to vidí

Jaromír Štětina,
publicista, spisovatel a senátor Parlamentu ČR

ZKRAJE TÝDNE

Kdo popírá genocidu

Osmadvacátého října ráno jsem vzal velký čistý kus papíru a napsal na něj tlustým fixem velkými písmeny: § 261a - NÁCKOVÉ, PORUŠUJETE ZÁKON. V jedenáct jsem plakát rozvinul před německým velvyslanectvím v Praze, kam přišla asi tak stovka českých neonacistů svolaná hnutím Národní odpor. Proti nim, odděleni kordonem policistů spolu se mnou stály asi dvě stovky lidí, kteří přišli vyjádřit své mínění, že nacistická demonstrace nemá u nás co pohledávat.

Neonacisti také měli plakáty. Bylo na nich napsáno: ERNST ZÜNDEL - VĚZEŇ SVĚDOMÍ. Demonstraci podle zákona ohlásili na pražském magistrátu a pod záminkou svobody slova přišli podpořit svého německého kolegu. Ernst Zündel patří v současné době k nejznámějším neonacistům a je v Německu vyšetřován kvůli soustavnému zpochybňování nacistického holokaustu. I u nás máme proti snahám falšovat historii poměrně silný paragraf. Je to ten, který jsem si napsal na svůj plakát a je součástí novelizovaného zákona 140/1961 Sb., jinak lépe známého pod jménem Trestní zákon. Zní: Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické nebo komunistické genocidium nebo jiné zločiny nacistů nebo komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

Neonacisté uspořádáním demonstrace na podporu Zündela tento paragraf porušili. V petici, kterou předali německému velvyslanci Helmutu Elfenkämperovi se sice snaží dokázat, že demonstrují jen a jen na podporu svobody slova a na podporu práva svého nacistického kolegy říkat, co si myslí, nicméně při oznámení demonstrace na pražské radnici do formuláře uvedli zcela jednoznačně účel akce: Podpora E. Zündelovi. Nemyslím si, že k porušení zmíněného paragrafu musí demonstrant nutně vykřikovat: "Žádná Osvětim nebyla, žádní mrtví v Treblince, to všechno je židovská lež." Bez právních vytáček je veřejné ospravedlňování Zündela právě tím zpochybňováním nacistického genocidia, o němž hovoří zákon.

Otázkou tedy je, proč pražský magistrát nacistickou demonstraci nezakázal a proč policie před německým velvyslanectvím demonstraci nechala proběhnout. Možná že magistrát nevěděl, kdo je to Ernst Zündel, možná, že si příslušný úředník nevšiml uvedeného jména v oznamovací formuláři. Policie měla viditelných důvodů k zákroku ještě více než magistrát: jasné písemné a slovní projevy na podporu Zündela ve Vlašské ulici, Praha 1. Možná, že by policii pomohlo k sebehodnocení tohoto podivného postoje, kdyby si přečetla slova pořadatele demonstrace neonacisty Pavla Fabiana. O lidech, kteří přišli neonacistickým mladíkům připomenout, že jsou zločiny o nichž se nediskutuje, o několik hodin později napsal: Po většinu času se snažilo akci svým hysterickým pořváváním narušovat několik desítek židů; politiků, kteří si přišli přihřát mediální polívčičku a "bojovníků za lidská práva". Možná, že by policie pochopila, že nebyla ve Vlašské ulici proto, aby oddělovala dvě znepřátelené skupiny občanů, hystericky pořvávající židy na jedné straně a nacisty na straně druhé, nýbrž proto, aby dodržovala zákon.

Těžko se policie může vymlouvat na to, že nevěděla o tom, že je tu paragraf 261a porušován. Několik přítomných občanů včetně několika zákonodárců na tento fakt upozornila velitele zásahu.

Ale nechci číst levity ani magistrátu, ani policii. Zejména u policie chápu, jak postrádá u politického extremizmu jasné stanovisko politiků. Dokud neexistuje politická vůle eliminovat komunistický a nacistický extremizmus, budou akce policie vágní jako v případě Vlašské ulice