číslo 46

vyšlo 7. 11. 2005

Navštivte

"Kamarádi do deště" se utkali s reality show

O konfliktním, ale v podstatě velkém kamarádství a nenaplněných životních touhách - tak by nejspíš mohl znít podtitul i tiché poselství filmu Mareš a Hrubeš jsou kamarádi do deště. Snímek začíná v klukovských letech hrdinů - indiánskou úmluvou "chlapsky" zpečetěnou krví. Pokračuje drobnými střety a příhodami už vzrostlých, zdaleka však nikoli dospělých outsiderů, kteří žijí jaksi na okraji světa, ale dokážou být (také) šťastni. Jenže do jejich života najednou vstupuje showbyznys a rozvrátí nejen přátelství. Příběh, který Vladimír Morávek napsal spolu s Janem Budařem a natočil jako svůj druhý hraný snímek, plyne nejprve korytem křehké říčky s hravě půvabnými humornými zákrutami i výmoly. Občas klopýtne či zajiskří střetem s Hrubešovými rodiči, aby zas protékal malebně omšelým nepořádkem Marešova rozpadajícího se domku, kde se oba kamarádi dlouho cítí bezpečně. Poskytne prostor pro nákup protagonistů v supermarketu, nechá je prožít sex na objednávku "až do domu" - abychom jmenovali aspoň některé z povedených scén filmu.

Jenže pak příběh zadrhne o velký showbyznys a - přichází zrada. Nikoliv pouze na hrdinech, ale na filmu samém. Vnímáme sice, co všechno chtěli tvůrci říct, a je to sympatické a jistě i důležité. (Kdyby někdo váhal, co je podstatou sdělení, může si je přečíst v závěrečných titulcích: smrt reality show!) Zde se bohužel film láme, ztrácí značnou část svého půvabu, zato zanechává pocit lítosti: věru škoda, že si toho autoři nabrali tolik. Že například neponechali onen velký podfuk, o nějž křísne Hrubešovo a Marešovo kamarádství i jejich život, jen v náznaku, že falešný svět šmíráckých režisérů typu Karpatiho rozehrávají do přílišných detailů. Potíž je ale mimo jiné v tom, že jak se natáčení snímku protahovalo, nabyla "naše" domácí podoba reality show poněkud jiných (obludnějších) dimenzí, než jsme ještě přednedávnem znali z doslechu či ze svérázného Klusákova a Remundova Českého snu, z nějž Morávek a Budař vycházejí a který parodují mystifikací o vtělení buddhistického lámy do Mareše. Možná by to ale ani tolik nevadilo, kdyby jemné předivo lehce úsměvného a čistého příběhu, tkaného na osnově podivuhodného přátelství bizarní chlapecké dvojice, nebylo najednou narušeno samým vstupem showbyznysu do děje. Tím bohužel zhrublo a nabylo zbytečně velkých rozměrů. Subtilní půvab her a hrátek ustupuje do pozadí, marně se jej autoři snaží stále připomínat prostřihy. Z komedie s "lidskými" rozměry se stává téměř drama s morálním poselstvím. Naštěstí aspoň scénou pohřbu se zčásti vrací do komediálních poloh.

Film ovšem také přináší vynikající herecké kreace. Role "kamarádů do deště" poskytly Janu Budařovi a Richardu Krajčovi vděčné příležitosti, jež rozhodně nepromarnili. Je radost sledovat, jak si své postavy užívají, jak rozehrávají vážně nevážně střet, jak reagují na okolní svět i na sebe navzájem.

Možná je jisté zklamání z nového Morávkova filmu vyvoláno i tím, že se od něj po Nudě v Brně hodně čekalo. Být v pozici favorita je vždycky nesnadné.

AGÁTA PILÁTOVÁ