číslo 41

vyšlo 3. 10. 2005

Televizní glosář

Seriálová svědectví

Obrazovka zrcadlí život. Málokdy věrně, častěji pokřiveně - a občas o realitě dokonce nejvíc vypovídá tím, co neukazuje. Přesto je svébytným zdrojem informací. K televizním svědectvím doby patří i u nás už téměř půlstoletí původní seriály. Na rozdíl od většiny aktualit, které denně nenávratně mizí v bezedných archivech, výpověď některých příběhů na pokračování dodnes ožívá v reprízách.

Atmosféru nadějí a deziluze osmašedesátého roku zprostředkuje Píseň pro Rudolfa III. stejně výmluvně, jako dává 30 případů Majora Zemana okusit morální marasmus a ideologický průplach mozků za vrcholných let normalizace. Příslib perestrojkového tání a dokonce i dílčí rehabilitace žánru o desetiletí později dokumentuje Vlak dětství a naděje podobně, jako Přítelkyně z domu smutku či Zdivočelá země zákonitou proměnu popřevratových let. Bonusem při poznávání minulosti prizmatem televizních seriálů je i vývoj ohlasů jejich návratů. Za všechny připomeňme nedávný výbuch vášní kolem prvního z návratů hrdinného estébáka Zemana na obrazovku. Faktu, že týž aktuálně straší o nedělních půlnocích na Primě, si většina diváků snad ani nevšimla.

Relativní novinkou televizní velkovýrobny Rodinných pout, Ulic, Bazénů, Ordinací v růžové zahradě a ostatních blábolů na jedno použití, je všeobecná ztráta zábran tvůrců podílet se na vzniku profesionálně ubohého nevkusu. I výdělečný cynismus herců a režisérů - často popírajících vlastní, léta budované lidské a umělecké renomé - však má svou neblahou tradici. Nováčky zastoupené např. hercem Bolkem Polívkou (Bazén) či režisérem Otou Koskem (Ulice) předešel nejen Jan Kačer šaržírující už přes rok v primáckých Rodinných poutech a Jiří Menzel vysedávající před lety v novácké Hospodě. Zapomínaným monumentálním předobrazem ochoty posluhovat a vydělávat je dávné angažmá téměř kompletní herecké první ligy ve zmíněné šmíře na oslavu StB. Jan Tříska v roli "inspirované" příběhem bratrů Mašínů (pro potřeby vnitrácké agitky samozřejmě zlikvidovaných majorem Zemanem) je příkladem za všechny.

Budoucí seriálové svědectví o dnešku však nebude jen černé. Prostou radost ze skutečnosti, že i dnes někteří autoři zvládají dramatické řemeslo, někteří herci opravdu hrají a někteří režiséři skutečně režírují, si aktuálně může divák ČT užívat při sledování seriálu Dobrá čtvrť scenáristky Lucie Konášové a režiséra Karla Smyczka. Tedy pokud ho předem neznechutily vlezlé upoutávky, kterými ho Česká televize vytrvale obtěžovala s měsíčním předstihem...

JAN SVAČINA