číslo 29
vychází 11. 7. 2005

Tipy ČRo

Neděle 24. 7. 2005 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.05
Rrepríza 28. července, ČRo 2, 14.30

TOULKY ČESKOU MINULOSTÍ - 526

Poslední morová rána

Ve století sedmnáctém neměly epidemie onu intenzitu jako v předchozích dobách, zejména ve 14. století, ale přece jen se opakovaly v kratších či delších intervalech, nečekaně se objevovaly v různých krajích a decimovaly i nadále obyvatelstvo. Mor si v 17. století vyžádal více obětí než třicetiletá válka se vší svou krutostí, pleněním a vražděním obyvatelstva měst a vesnic.

Tuto informaci jsme se dozvěděli z knihy Eduarda Wondráka Historie moru v českých zemích. Opět se tedy budeme obírat černou smrtí. Poslední epidemie tohoto druhu řádila v Evropě v letech 1713 až 1715. V 17. století už ani z laického hlediska nebylo pochybností o přenosnosti tohoto onemocnění, i když pravá cesta nákazy nebyla jasná. Roku 1628 zemřelo v Praze údajně na 36 000 lidí, následujícího roku 18 000 křesťanů a 10 000 Židů. Ve slezské Vratislavi zemřelo roku 1633 13 a půl tisíce lidí, další 1400 osob sice onemocnělo, ale uzdravilo se. Jezuitský superior Stredonius v Liběšicích u Litoměřic hlásí roku 1650 svým nadřízeným, že vesnice Vrbice, Břehoř, Chotiněves, Nučnice a Vebus jsou po moru tak vylidněny, že se zde nemůže sklidit a odvádět obilí.

V Praze si epidemie v letech 1679 až 1680 vyžádala šest až sedm tisíc lidí, zatímco ve Vídni dosáhl počet obětí skoro dvaceti tisíc lidí. Město se takřka vylidnilo, v ulicích se potulovaly osiřelé děti. Nemocným umístěným v lazaretu byly spáleny šaty. Tehdejší vídeňský mor se stal pramenem pro četná podobná líčení s mnohými vzrušujícími podrobnostmi. Připomínala se konjunkce Saturna a Marsu, zatmění Měsíce, povodeň a otrávená voda, psalo se o náhlých onemocněních z plného zdraví vedoucích k rychlé smrti, o hromadách páchnoucích mrtvol na ulicích, pro jejichž odvoz byl ve Vídni k dispozici jen jeden vůz, který měl napilno ve dne v noci.

Za velké morové epidemie kolem roku 1680 vzniklo v Praze několik špitálů a byly založeny i nové hřbitovy, z nichž některé se zachovaly dodnes (například malostranský a olšanský), některé zanikly (jako například za Poříčskou branou v Karlíně). Všude byl nedostatek hrobníků. V Praze byl nedostatek personálu ve špitálech řešen tak, že kupříkladu tři k smrti odsouzení zločinci byli vyvedeni ze špitálu s tím, že budou obsluhovat nemocné. Zvlášť těžce mor postihl pražské židovské ghetto. V březnu roku 1680 bylo hermeticky uzavřeno a jeho obyvatelé se museli vystěhovat do Libně. V provozu bylo několik karanténních stanic, takzvaných prubířských domů, například v Jinonicích, pro Židy pak v pustém dvoře u Klukovic a jinde. Mor však vládl s obvyklou krutostí zvlášť během horkých letních měsíců a ustal vždy až se začátkem zimy. Mezitím postihl i řadu dalších českých a moravských měst - Litoměřice, Žatec, Most, Kadaň, Plzeň, Jindřichův Hradec, České Budějovice, Ostravu. Dodnes tam připomínají morové sloupy zasvěcené svaté Trojici nebo Panně Marii jako dík za překonání epidemie a přeživších za záchranu.

JOSEF VESELÝ