číslo
20 |
|
Rozhlasová publicistika |
|
Neděle 22. května, Český rozhlas 3 - Vltava, 9.30 hodin Se svým srdcem kulhavým
Pro rozhlasový Souzvuk jsme tentokrát ze Závadova literárního odkazu vybírali nikoli ze slavné prvotiny Panychida, knihy se vším všudy původní, živené bytostnou těžkomyslností, ale zamířili jsme do vod pozdějších. Tedy do básníkova závěrečného tvůrčího období sbírek Na prahu (1970) a Živote, díky (1977). Verše obou těchto knih jsou sekány ostrým dlátem, neboť společenská i osobní situace byla k neudýchání, zralá k soukromé vzpouře. V těchto pozdních Závadových básních jsou uloženy - slovy Bedřicha Fučíka - nejen jeho úzkosti a žaly, ale i bojovné výzvy - celá pravda jednoho jedinečného lidského a básnického údělu, obnažená až do kostí, nahá až do mrazivosti; je to stesk nad zkřiveným, ve dví roztrženým životem, ale zároveň hrozba, že skrze něj vyplyne na povrch i část pravdy celého společenství. Půdorys pořadu je "vyzděn" také fragmenty básníkových vzpomínek na jitřní světlo dětství, tak protilehlé obnaženým pitvám posledních sbírek. Vilém Závada vyrůstal v Hrabové u Ostravy, v rodině valcíře vítkovických hutí a k osobě otce se ve svých vzpomínkách nejednou vrací: Byla krásná letní neděle, na obloze nádherně svítilo slunce, stáli jsme pod starou jabloní na zahradě a otec mi položil na hlavu svou ruku. Měl mě rád a i později to několikrát projevil. Závadův otec však padl na frontě v roce 1915 a tento bolestný fakt a prostředí šachet, hald a důlních věží navždy poznamenalo ladění Závadovy básnické tvorby. Souzvuk z básní a vzpomínek Viléma Závady nese název "Se svým srdcem kulhavým." MILOŠ DOLEŽAL |