číslo 18
vychází 25. 4. 2005

Televize
a film

TV TIPY

Pondělí 2. 5. 2005 ČT 2 - 22.55 hodin

Zachraňovat mládež na scestí nebývá jednoduché

I v Anglii vzniklo několik děl, která upozornila na obětavost nadšenců, vnášejících do života zanedbané či dokonce kriminalitě podléhající mládeže pevnější řád a smysl. Mnohdy se jednalo o sportovní zaměření. Takto pojal svůj film Den co den i režisér Shane Meadows (z kin od něho zatím známe jen Tenkrát v Midlands). Prosadil černobílý materiál, kterým zdůraznil bezútěšnou melancholii vyprávění. Dramaticky vyklenutý příběh rozkládá do řetězce izolovaných výstupů, ba občas pouhých střípků.

Meadows zvolil retrospektivní zarámování. Tak se odvíjejí osudy Darcyho (Bob Hoskins), vystavěné podle jeho deníkových záznamů (dokonce i s čtenými pasážemi a průhledy do textu). Vyprávění aspoň verbálně zdůrazňuje odvrácenou tvář prosperity 80. let (přepjatá hustota osídlení, vedoucí k nárůstu agresivity, nezájem o jakékoli aktivity či dokonce únik k návykovým látkám). Darcyho poznáváme jako agilního člověka, jenž se pokusí prolomit bezprizornou existenci mládeže tím, že jí nabídne využití volného času - boxování.

Podaří se mu stmelit rasově i povahově rozrůzněnou partu kamarádů, které začne boxování bavit - dokonce jsou ochotni i trénovat. Režisér ukazuje, že leckteré motivy příznačné pro dnešní dobu, třeba naduté chování sponzorů, mají své letité kořeny. Přes vážné až tragické ladění celkové polohy příběhu zaznamenáme u jednotlivých epizod patrné odlehčení, zabíhající k úsměvné idyle či dokonce humorně nadneseným okamžikům. Poetický rozměr získává zpomaleně nasnímaná taneční sekvence, kterou provázejí melodie Straussova valčíku Na krásném modrém Dunaji, do jehož rytmu jsou taneční otočky nastříhány.

Postavy mládenců se opírají o obratně budované zkratky, se zdůrazněním některých příznačných reakcí (třeba neadekvátní výbušnosti). Vlastně jen Hoskins dostává příležitost uplatnit své vyzrálé herectví. Zdařile vyhmátne proměnlivost Darcyho chování, průraznost uplatňovaná v jednání s kluky se záhy změní v nesmělé milostné tokání. Smířlivou tečkou za Darcyho osudem přináší rozloučení - v kostele se sejdou prakticky všichni, kteří jej znali. Jenže jejich život se už posunul jinam, mají jiné starosti, než aby vzpomínali právě na něho. Ale nebýt jeho obětavosti, vyvíjely se jejich osudy právě takto, příznivě?

JAN JAROŠ

Úterý 3. 5. 2005 ČT 1 - 20.00 hodin

Hitler: Vzestup zla

Životopisný snímek mapuje životní cestu Adolfa Hitlera, který smutně proslul jako jeden z nejhrůznějších diktátorů v dějinách lidstva, od dob jeho mládí, kdy jako zhrzený uchazeč o studium na malířské akademii odchází do 1. světové války, až do jmenování říšským kancléřem. Porážka jeho země v něm rozněcuje nacionalistický fanatismus, provázený antisemitismem, chorobné vášně, které záhy přerostou v celoživotní posedlost. Pod jejím vlivem Hitler, který využívaje celonárodní poválečné apatie a posléze i hospodářské krize, se v čele NSDAP pomalu, ale neúprosně vypracovává, roste a sílí. O šílenství "jeho boje", ale i o jeho soukromí, spolupracovnících i odpůrcích pojednává první díl velkoryse výpravného snímku, jehož scénář je založen na pečlivě prostudovaných historických pramenech a jenž byl z velké části natáčen v Čechách.

Titulní roli ztvárnil britský herec Robert Carlyle. 

Středa 4. 5. 2005 NOVA - 20.40 hodin

Krokodýl Dundee v Los Angeles

Z malé australské vesničky Walkabout Creek se stala turistická atrakce, kam se sjíždějí turisté, aby se podívali na slavného Micka Dundeeho. Třeba ve chvíli, kdy se svým pomocníkem číhá na krokodýla, což občas může skončit poněkud nedůstojným úprkem na strom. Když se Dundee zrovna nepředvádí před turisty, žije poklidným životem se svou milovanou družkou, reportérkou Sue Charlton a vychovává malého synka Mikeyho. Jednoho dne zavolá Sue její otec, majitel novin Newsday, a požádá jí, aby mu pomohla a dokončila práci po reportérovi Tomu Zetlandovi, který zahynul při autonehodě v Los Angeles. Mick s cestou do Ameriky souhlasí, a tak se rodina vydává do Los Angeles...

Režie Simon Wincer. Hrají Paul Hogan, Linda Kozlowski, Jere Burns, Jonathan Banks, Alec Wilson, Steve Rackman, Serge Cockburn a další.

Čtvrtek 5. 5. 2005 ČT 2 - 23.00 hodin

Kolik uprchlíků se vejde do osamělé vily?

Odlehlá, rozměrná vila slovutného operního pěvce pana Rózsy se stává v roce 1944, kdy i v Maďarsku začíná protižidovské běsnění, posledním útočištěm židovských uprchlíků - a jen málokoho znepokojuje, že prominentní umělec (též židovského původu) přestal vycházet a nekomunikuje s okolím, nanejvýš se uvolí na dálku zapět.

Dusné okupační drama Rózsovy písně začíná scénou přišívání žluté hvězdy. Hrdiny příběhu jsou totiž Halaszovi, kteří u Mistra přijali domovnické povinnosti. Ačkoli se většina událostí úzce pojí ke vkusně zařízenému měšťanskému bytu a zůstává jakoby odříznuta od vnějšího dění, houstnoucí pogromy se nakonec nezastaví ani před poklidnou vilou. I dosud navenek "slušní" lidé se zdráhají stýkat se s židy, nemluvě o agresivních, cynických vrahounech.

První nápor se otci Gézovi (Franco Castellano) podaří odrazit: německého vojáka, jenž přišel arizovat, zpije do němoty a poté naloží do nákladního vlaku. U domácích přisluhovačů - neblaze proslulých "šípáků" - mu pomůže padělaný dokument, zdůrazňující vlastenecké zásluhy, a ukázkově zdvižená paže. Toto vše obsahuje příměs groteskních prvků, stejně jako močopudné potíže návštěvníků nedopatřením nadlouho zavřených ve skryté místnosti. Potřeba shánět potravu nutí skrývající se nešťastníky k riskantním výpravám do města a poznenáhlu se začíná vrstvit předzvěst budoucích hrůz.

Režisér Andor Szilágyi vytvořil pečlivě vykroužený obraz, v němž převažuje záliba v pastelově vybarvených exteriérech, slušivých kostýmcích, v uklizené zahradě; to vše evokuje zdánlivou idylu, sice zbavenou spásného slunečního jasu, ale přesto dosud bezpečnou - jenže co chvíli hrozí, že se rozplyne jak mýdlová bublina. Počínání jednotlivých protagonistů zůstává v mnohém loutkovité, zachmuřené i odhodlané tváře jsou pouhým ornamentem. Jediné oživení přináší postava sukovitého dědečka (Djoko Rosič), který si odmítá připouštět všední starosti - právě on se stává nositelem židovských ponaučení a tradic, byť nijak fundamentálním. Neváhá se třeba zakousnout do voňavé slaniny se slovy, že košer je to, co je lahodné.

Romantický opar filmu však znejasňuje leckteré eventuálně působivé okamžiky. Přímo ukázkově to dokládají osudy vzácné bible, kterou Halász přichází prodat pokoutnímu antikváři, aby měl na živobytí. Jen okrajově se film dotýká (spolu)viny mlčící většiny, která s pogromy možná nesouhlasila, ale bála se jakkoli projevit.

JAN JAROŠ

Pátek 6. 5. 2005 ČT 1 - 20.00 hodin

Pejskové

Úspěšný reklamní výtvarník se rozhodne vypadnout z únavného pracovního kolotoče a přestěhuje se i s rodinou na poklidný venkov. Jejich prvním návštěvníkem v novém domově je fenka zlatého retrívra Pilot. Na naléhání obou dětí rodina fenku adoptuje, aniž by měl kdokoli tušení, že Pilot už brzy porodí štěňátka...Chlupaté kuličky jsou sice krásné, ale pečovat o ně připadá rodičům příliš náročné. Padne proto tvrdé, leč nevyhnutelné rozhodnutí: štěňátka musí z domu! Tím však celý příběh teprve začíná...

Sobota 7. 5. 2005 NOVA - 12.30 hodin

Nebeští jezdci

Pod britskou R.A.F. bojovali proti nacistům příslušníci mnoha národů. Byla mezi nimi také řada českých pilotů. Slavný válečný film, který se odehrává v roce 1942, vypráví příběh několika z nich. Posádku bombardéru typu Wellington tvoří dva Angličané, druhý pilot Frank a navigátor George, jeden Kanaďan, telegrafista Tommy a tři Češi, kapitán letadla a první pilot Pavel, dva palubní střelci přezdívaní Študent a Prcek. Po náletu na Düsseldorf se jejich letoun v pořádku vrátí na základnu, kde se Študent setká se svou přítelkyní, příslušnicí WAAF Pat Watkinsovou. Ostatní se v jídelně seznámí s polskou posádkou letounu, který musel nouzově přistát na jejich letišti...

Režie Jindřich Polák. Hrají Jiří Bednář, Jiří Hrzán, Svatopluk Matyáš, Else Randolph, Jana Nováková, Vojtěch Holý, Winston Chrislock, Josef Váša a další.

Neděle 8. 5. 2005 ČT 1 - 17.15 hodin

Song Petra Ulrycha nezmizel

Už čtyřicet let hraje a zpívá Petr Ulrych spolu se sestrou Hanou. Začínali bigbítem, ovšem v polovině sedmdesátých let minulého století se dali na cestu, která mnohé překvapila. V jejich nové tvorbě bylo (a dodnes je) slyšet mnoho vlivů - od už zmíněného bigbítu přes moravskou lidovou píseň až po inspirace zahraniční. Většina písní sourozenecké dvojice je dílem Petra. O tom, jak vznikaly, komu byly určeny a jaká byla jejich cesta, bude řeč v dalším pořadu z cyklu Kam zmizel ten starý song. Mluvit se bude o cestě Petra Ulrycha k hudbě, o monotematických hudebních projektech (nahrávkách, koncertně - scénických provedeních i divadelních představeních) a samozřejmě i o dvojici, kterou o pět let starší Petr utvořil se sestrou Hanou.

Petr Ulrych se narodil 21. února 1944 v Hradci Králové. Vyrůstal v Brně, kde po maturitě na gymnáziu vystudoval leteckou fakultu Vojenské akademie. Do Brna se rodina dostala díky tatínkovu opernímu angažmá. Na Jaroslava Ulrycha se v brněnské opeře s láskou vzpomíná dodnes, "nevážnému" směřování svých dětí uznávaný pěvec prý ovšem nepřál ("naše první krůčky na hudebních pódiích ale tajně sledoval a prožíval," říká k tomu Hana Ulrychová).

Petr Ulrych studoval hru na klavír a skladbu, jeho učitelem byl Jaromír Hnilička. V roce 1961 Petr spoluzaložil amatérské Divadlo bez tradic, pro které psal své první písničky. V roce 1964 začala sourozencům Ulrychovým "éra bigbítu" spjatá nejdříve se skupinou Vulkán, poté s kapelou Atlantis. V roce 1969 vzniká první monotematická skladba Odyssea, kterou Atlantis nahrává s Big Bandem Gustava Broma.

Normalizační vedení vydavatelství Supraphon však odmítlo album vydat, což urychlilo vykročení sourozenců na zcela originální hudební cestu ("dříve nebo později bychom se na ni ale vydali stejně," podotýká Petr Ulrych). Čas mezi lety 1972 a 1974 strávili "Ulrychovci" v pražském Divadle Rokoko a od roku 1974 vystupují a nahrávají se skupinou Javory. Důležitá v tvorbě Petra Ulrycha je práce na muzikálech (Nikola Šuhaj loupežník, Legenda, Radúz a Mahulena, Koločava) a na filmové hudbě. K té se dostává koncem 70. let a jeho prvním filmem byla animovaná pohádka Jak si Jakub naposledy vystřelil. Mimochodem: k práci na filmu přivedla Petra Ulrycha jedna z velkých žen československé kinematografie Hermína Týrlová.

TOMÁŠ PILÁT