číslo 4
vychází 17. 1. 2005

Rozhlasová publicstika

ROZHLASOVÁ ZÁBAVA

Český rozhlas 2 - Praha, 28. ledna, 20.05 hodin

Když je na co vzpomínat...

"Stella Zázvorková v Domově důchodců." To by byl titulek pro bulvár! Oblíbená a populární herečka opravdu v Domově seniorů na Novovysočanské ulici v Praze 9 byla. Ovšem jen na besedě.

Je známo, že každý chce být dlouho živ, ale nikdo nechce být starý. Stáří je však etapa života, které se nikdo nevyhne. Tedy pokud má štěstí. V minulosti byl člověk vyššího věku vážen a ctěn. Dnes je ovšem kult mládí. Což je logické. Mladí dokáží většinou lépe ovládat počítače a podobné technické vymoženosti. Nebudou nás proto obdivovat jen proto, že umíme psát perem s násadkou, co se muselo po pár slovech namáčet do inkoustu. Ovšem my tak uměli psát a nedělat kaňky, což také není docela snadné.

Mládež má ke stáří přesto úctu. Například nám díky svým citlivým duším nenabízejí místo v dopravním prostředku, protože mají obavy, aby se nás nějak nedotkli. Aby nám nedali najevo náš věk. Což je od nich vlastně docela hezké. Jen kdyby nás tak nebolely nohy.

Pravdou je, že stáří má mnoho nevýhod. Ale zase nám dává možnost vzpomínat. Vidět svět v souvislostech. To je asi to, čemu se říká moudrost stáří. Ovšem nejprve je nutné žít tak, aby bylo na co vzpomínat. A paní Stella Zázvorková má nejen na co vzpomínat, ale také umí nesmírně zajímavě vyprávět. Třeba o natáčení Nemocnice na kraji města. Tam hrála protivnou zelinářku, která se neustále chtěla s nemocnicí soudit. V jedné scéně s Milošem Kopecký, jako doktorem Štrosmajerem, když se jí snaží vysvětlit problémy léčebných postupů, ani neposlouchá a neustále opakuje: "Budu vás žalovat, budu vás žalovat." Když scénu připravovali, došli s panem Kopeckým k závěru, že by to chtělo nějakou tečku. Vyvrcholení. A tak vznikla věta, která ve scénáři nebyla, ale kterou si mnozí pamatujeme. Pan Kopecký řekl: "Tak mě žalujte ještě za urážku na cti, vy krávo nebeská!" Pan režisér váhal, zda tam věta může zůstat. Říkal: "To chcete, aby si celý národ myslel, že si vyřizujete mezi sebou účty?" Jenže paní Zázvorková hned namítla: "A to si myslíte, že celý národ ví, že jsme byli manželé? Kráva je veskrze užitečné zvíře a proti slovu nebeská už vůbec nemůže nikdo nic mít." Věta tam zůstala a působila přesně tak, jak s panem Kopeckým zamýšleli.

To je jen jedna malá historka z mnoha, které paní Stella v Domově seniorů na Novovysočanské ulici vyprávěla. Zodpovídala i četné dotazy. Mimo jiné i otázku, jak se má oslovovat vážená herečka. Muži se říká Mistr. Ale ženě Mistrová, Mistryně... To prostě nejde. A paní Zázvorková vysvětlila, že ženě se říká Madam. Francouzi prý vědí, jak být galantní. Hned následující otázka začala oslovením: Madam... Ale nejenom to a nejenom úsměv si odnesete v duši, když budete na Českém rozhlase 2 - Praha poslouchat záznam z návštěvy paní Zázvorkové mezi důchodci.

VLADIMÍR BERNÁŠEK