číslo 2
vychází 3. 1. 2005

Televize
a film

TV TIPY

Pondělí 10. 1. 2005 ČT 2 - 21.30 hodin

Poodkrývá se zákulisí politické moci

Filmové (a nejen filmové) zpodobnění Stalina se měnilo v závislosti na konstelaci politických poměrů v Sovětském svazu. Dokud panovalo povinné zbožňování, procházel se před kamerou jak nejmoudřejší člověk světa, zaštiťující všechny bědné a ponižované, byl prezentován jako otec dělnické třídy. Dnes už jen málokdo pamatuje směšně sošné holdy, jaké mu kdysi vzdával třeba takový Michail Čiaureli - na rozdíl od jiných diktátorů se Stalin nechal velebit již za svého života (od třicátých do padesátých) a možná takovým výpovědím i věřil. Později býval ze starších děl - například Rommových - vystřihován, ale ve válečných velkofilmech (Osvobození) se vracel jako rozvážný vojevůdce.

Teprve pád komunismu všechno změnil. Hned v roce 1990 Jevgenij Jevtušenko natočil Stalinův pohřeb (ČT jej před několika lety uvedla), groteskně soumračné svědectví o hrůzách provázejících konec jednoho z největších tyranů. Končalovskij připojil Vnitřní kruh, v němž byl Stalin nahlížen obdivnýma očima kremelského promítače. V Americe český emigrant Ivan Passer vylíčil Stalina (1992) z lidské stránky, přiblížil jeho soukromé zázemí.

Ruský režisér Jurij Kara se již v roce 1989 odhodlal k rázné výpovědi o zničující úctě i podlézavosti, které Stalin přijímal jako samozřejmost. Svůj film nazval Baltazarova hostina aneb Noc se Stalinem. Režisér zde rozvířil téměř anekdotické pozadí, které vysvětluje Stalinovy pozdější vlastnosti - vždyť generalissimus začínal ve svém mládí jako bezohledný lupič, avšak zdánlivá fraška záhy přechází k truchlohře.

Příběh sám se odehrává v polovině 30. let v honosné abcházské vile, kde nejvyšší mocipán hoduje se svými nejbližšími, baví se drsnými žertíky, kterými postihuje všechny přítomné, i poklonklováním slepě oddaného okolí, včetně místního hodnostáře, jemuž je souzeno stát se další obětí v soukolí inscenovaných politických procesů. Stalin si jistě připadal jako sólista na obrovitém jevišti, ovládající veškeré dění kolem, avšak jeho "hry" ústily v krvavá rozuzlení, kdy lidský život přestával mít jakýkouli cenu. Kara postihuje jeden důležitý aspekt (bohužel nejen) bezbřehé diktatury: ohluchlý, zaslepený, svědomí zbavený dav, hromadně se klanějící velkému vůdci. Je to směšné i mrazivé současně. A je to stále aktuální...

JAN JAROŠ

Úterý 11. 1. 2005 ČT 1 - 20.00 hodin

Prohnilí proti prohnilým

Policejní komisař René (Philippe Noiret) a jeho kolega (Thierry Lhermitte) neplní sice své povinnosti striktně podle zákona, ale zato mají ve svém okrsku klid. Až do chvíle, kdy se na scéně objeví dávná komisařova přítelkyně. Její pomsta způsobí, že vyjdou najevo všechny podvůdky, úplatky a vůbec všechny nepolicejní metody, kterými naše dvojice dokázala vytvořit z policie a pařížského podsvětí vcelku harmonický svět.

Středa 12. 1. 2005 NOVA - 20.40 hodin

Zatímco jsi spal

Půvabná, sympatická a přece osamělá prodavačka lístků chicagské nadzemky Lucy Moderatz platonicky miluje atraktivního muže, který si u ní každé ráno kupuje lístek, a sní o tom, že si jí jednoho dne všimne. Právě jemu souhrou náhod zachrání život, když ho při přepadení srazí dva lupiči do kolejí ve chvíli, kdy se blíží vlak. Teprve v nemocnici se dívka dozví, že jde o právníka Petera Callaghana, ale to už se do pokoje nahrne celá jeho rodina a omylem ji považuje za Peterovu snoubenku. Zaskočená dívka jim nedokáže říct pravdu.

Režie Jon Turteltaub. Hrají Sandra Bullock, Bill Pullman, Peter Gallagher, Peter Boyle, Jack Warden a další.

Čtvrtek 13. 1. 2005 ČT 2 - 22.45 hodin

Smyslné dospívání v Mexiku

Sexualita dospívající mládeže inspirovala mnohé filmy, milostná dobrodružství dospívajících kluků ve filmu Mexická jízda jsou však zachycena se shovívavým porozuměním. Doplňuje je všeznalý komentář, který upozorňuje i na události s příběhem přímo nesouvisející, ať již se odehrály nebo teprve mají nastat. Navíc musíme ocenit nenápadné, ale přitom průběžné připomínky mnohdy truchlivých sociálních reálií.

Hrdinové příběhu se totiž vypůjčeným autem vezou k jakési úžasné pláži, o jejíž existenci asi nejsou plně přesvědčeni, a jen jakoby náhodně si všimneme rychle mizících výjevů při silnici - pohřbu i svatební velice, policejních razií, bezcílného putování ožebračené chudiny. Režisér Alfonso Cuarón (později vytvořil nejnovější díl Harryho Pottera) načrtává smyslnou idylu, která se nemění ani tehdy, když po jejích okrajích plynou znepokojivé prvky vnější reality. Nikdy však nedosáhnou takové intenzity, aby do příběhu jakkoli zasáhly.

Oba mladiství hrdinové - hrají je Diego Luna a Gael García Bernal - se pyšní svými erotickými zkušenostmi, siláckým vyjadřováním, "dospěláckými" gesty. Ale putování prověří jejich mravní hodnoty i svědomí, přiměje je, aby přehodnotili své chování i činy. Jejich hlučnost a neomalenost na sebe zvlášť upozorňuje vedle ztichlého, decentně se projevujícího venkovského prostředí (zvláště v rodině rybáře, u něhož dočasně naleznou přístřeší). Takže výsledkem je tedy jakési ohlédnutí za dosud se nepřetvařujícím mládím, pocítivším i jiné emoce a zkušenosti než jen bezstarostnou dovádivost.

(jš)

Pátek 14. 1. 2005 NOVA - 22.40 hodin

Šakal

Ve společné akci amerických a ruských bezpečnostních sil vedených ruskou majorkou Kozlovovou a zástupcem FBI Prestonem je zabit bratr mafiánského bosse Tereka Murada. Mafián se rozhodne pomstít a objedná si za sedmdesát milionů dolarů profesionálního zabijáka Šakala. Zločinec, který pracuje sám a v naprostém utajení se pustí do příprav atentátu. Mezitím Kozlovová varuje, že Terek jistě chystá nějakou odvetnou akci a zvláštní komando proto unese jeho komplice, který při brutálním výslechu zemře, ale těsně před smrtí se zmíní o Šakalovi. Z dokumentů v jeho tašce pak vyplyne, že obětí se má stát ředitel FBI.

Režie Michael Caton-Jones. Hrají  Bruce Willis, Richard Gere, Sidney Poitier, Diane Venora a další.

Sobota 15. 1. 2005 ČT 1 - 21.00 hodin

Miloš Forman vypráví o životě a smrti geniálního muzikanta

Odedávna provázelo italského skladatele Salieriho podezření, že Mozarta otrávil, neboť žárlil na jeho talent. Už Puškin v jedné ze svých Malých tragédií rozehrál vražedný svár mezi Salieriho řemeslnictvím a Mozartovou uměleckou jedinečností. Tuto koncepci do jisté míry přebírá i britský dramatik Peter Shaffer v Amadeovi: Salieri zakouší pravé hoře, když si uvědomí Mozartovy umělecké výšiny, které jsou jemu upřeny. Salieri není v jeho pojetí nějaký omezenec, pernou prací dosáhl záviděníhodného postavení i úspěchů, ale právě proto jej tolik pohoršuje Mozart svou lehkomylností a nezodpovědností. Vyčítá Bohu, proč takovým nadáním obdařil právě přidrzlého floutka, zatímco jemu dovolil jediné: rozpoznat to.

Režie se v roce 1984 ujal Miloš Forman, prosadil natáčení v tehdy ještě tvrdě komunistickém Československu a ve spolupráci s kameramanem Miroslavem Ondříčkem vytvořil jeden ze svých nejvyzdvihovanějších filmů. Jen Oscarů se na něj sesypala celá sprška. A to z konečného sestřihu vypadla řada důležitých výjevů, nejspíš jen proto, aby divákům nepřipadal film příliš dlouhý. Po bezmála dvou desetiletích se režisér k Amadeovi vrátil, aby doplnil kdysi vyřazené sekvence - mimo jiné třeba sexuální ponížení Mozartovy ženy Salierim, které vysvětluje její vyhrocenou nenávist k němu. A tři hodiny vysílacího času, kde vážná hudba zní téměř nepřetržitě, spolkneme doslova na jeden zátah.

I když Salieriho postava (F.Murray Abraham) obsahuje všechnu bolestnou zahořklost a rozhodně není ploše padoušská, pozornost na sebe strhává Tom Hulce jako neomalený, výstřední, věčně roztlemený Mozart. Ani on není nijak idealizován: sobec neuvažující, zda svým chováním někomu neubližuje (a najmě své ženě Konstanci, byť jakkoli zhýčkané), se soustředí výhradně na svou milovanou hudbu. A tu ovládá jedinečně, navzdory školometské či dokonce cenzorské nepřízni mocných onoho světa. I drobné postřehy zaujmou: třeba výsměšná bezprostřednost, s jakou Mozart opraví Salierimu drobnou skladbičku, přesně postihuje Mozartovu osobnost stejně jako výrok znuděného císaře Josefa II., jenž zcela vážně Mozartovi vytkne, že v notové osnově má příliš mnoho not.

Shafferova a Formanova vize Mozartova života je zajisté strhující, avšak někteří historici proti ní protestují, označují ji za smyšlenou. Podle nich totiž byl Salieri (a to oprávněně) natolik slavný a uznávaný, zastávající natolik významné úřady, že jej Mozart, vnímaný tehdy jako sice obratný, mimořádně plodný, ale v podstatě druhořadý výstředník, nemohl ani v nejmenším ohrozit. Teprve pozdějí časy jejich role obrátily: Mozart umírající v zapomnění povstal k životu věčnému, zatímco tvorbu Salieriho pokryl prach.

JAN JAROŠ

Neděle 16. 1. 2005 ČT 1 - 14.40 hodin

Cesta do Isfahánu

Koncem roku 2003, v době, kdy jsme u nás slavili křesťanské Vánoce, zničilo zemětřesení východoíránské město Bam. Během několika vteřin zahynulo okolo čtyřiceti tisíc lidí. Stotisícové město zůstalo v rozvalinách. Jednou z prvních organizací, které na neštěstí zareagovaly, byla Česká katolická charita. Bylo potřeba pomoci zničenému pouštnímu městu přežít. Podmínky života v nouzových stanech v pětatřicetistupňových vedrech a písečných bouřích jsou drsné. Každá rodina někoho ztratila a po překonání prvního šoku začaly doléhat existenční potíže. Po poradě s místními odborníky byla zahájena série ozdravných rehabilitačních zájezdů pro děti, které už týdny žily v dusné atmosféře zmaru a neštěstí.