číslo 50
vychází 29. 11. 2004

Tipy ČRo

Neděle 12. 12. 2004 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.04
Repríza 16. prosince v 14.30

TOULKY ČESKOU MINULOSTÍ - 494

Muž z domu U zelené lípy

Před sebou máme další výpravu do doby Leopolda I. Tentokrát se budeme snažit přiblížit život a dílo lékaře, fyziologa, matematika, fyzika a astronoma Jana Marka Marci, řečeného z Kronlandu. Po Bílé hoře byly české země postiženy krutými ztrátami. Čelný představitel naší mediciny a rektor University Karlovy Jan Jessenius byl barbarsky popraven. Jan Amos Komenský a Pavel Stránský a četní další odešli pro víru do vyhnanství. České země zpustošila třicetiletá válka. Tím podivuhodnější je, že v této dramatické době žil a pracoval v Praze učenec, který se stal v prostředí nesnášenlivosti pozoruhodným představitelem vědeckého hnutí, o němž se v historii vědy hovoří jako o vědecké revoluci 17. století. Stal se jím přesto, že žil a pracoval zcela osamocen a izolován od hlavního proudu této revoluce, v Evropě, rozdělené válkou, v dusné atmosféře protireformace.

Jeho jméno později poněkud nabobtnalo přídomkem a predikátem, ale když se narodil, tak se jmenoval docela jednoduše: Jan Marek. Na svět přišel v Lanškrouně 13. června roku 1595 v české měšťanské rodině. Když mu bylo šest let, přestěhovala se rodina do Litomyšle. Poté, co Jan Marek dokončil městskou školu v Litomyšli, odchází do jezuitské koleje v Jindřichově Hradci, přičemž rodina zůstává v Litomyšli. V této koleji pobyl čtyři roky. Jen o něco mladším spolužákem tu byl Arnošt hrabě Harrach, pozdější kardinál a arcibiskup pražský. Tato okolnost měla zřejmě význam pro další Markovy životní osudy. Z jezuitské koleje zamířil na filosofii na univerzitě v Olomouci.V Olomouci se pak pustil i do teologie, ale na kněžskou dráhu pomýšlet nemohl. Důvod? Měl prý slabý hlas.

Po ukončení studia v Olomouci odchází Jan Marek do Prahy se záměrem studovat medicínu. Vedle tohoto oboru však byla předmětem jeho zájmů fyzika (především mechanika a optika). Jeho protektorem a mecenášem na studiích se stal Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic, nejvyšší kancléř a přední reprezentant katolické strany u císařského dvora.

Jan Marek začal v Praze studovat v době nepříliš klidné, zřejmě kolem roku 1619. O rok později přišla bitva na Bílé hoře, rok nato poprava na Staroměstském náměstí. Vysoké učení v Praze převzali jezuité. Nebyli ovšem po ruce žádní pravověrní učitelé. Proto se museli obrátit na zahraniční univerzity, a když pátrali v Itálii, narazili v Padově na doktora Franzisca Roiu ab Aquista Pace. Původem to byl šlechtic a určitě velice schopný praktik i teoretik - o tom svědčí i skutečnost, že příčinu smrti zjišťoval pitvou, což bylo tehdy ještě vzácné. Profesor Roia se stal Markovým učitelem. Bezpochyby moudrý a uvážlivý muž - tedy v medicíně. V životě už méně. Vedl totiž rozmařilý život a shodil ze schodů jistou Barboru. Prý ho vydírala. Císař ho pak vypověděl ze země. To už byl však Joannes Marcus Marci dávno jmenován mimořádným profesorem a brzy poté i profesorem řádným. Což se stalo, když mu bylo pouhých pětatřicet let.

JOSEF VESELÝ