číslo 44
vychází 18. 10. 2004

Rozhlasová publicistika

ZÁPISNÍK ZAHRANIČNÍCH ZPRAVODAJŮ

Český rozhlas 1 - Radiožurnál; sobota - premiéra 13.05
Repríza ve 22.10

Ve Vilniusu

Každý, kdo poprvé přijede do Vilniusu, musí navštívit pevnost nad městem a nesmí přitom použít lanovku. Přestože nejvyšší kopec v Litvě má nadmořskou výšku jen něco málo přes tři sta metrů, je výstup na vilniuský hrad poměrně namáhavým výletem, zvláště v tomto ročním období, kdy se teplota pohybuje kolem 30 stupňů Celsia.

"Nyní se nacházíme na hradě knížete Gediminase a půjdeme ještě výš - až na věž, odkud uvidíme úplně celé Staré město," říká můj zdejší průvodce Dovydas Mockěvičius. Nejprve se dostáváme do zbrojnice, kde na nás doslova číhá symbol litevské metropole, kterým je železný vlk. Ten podle legendy přiběhl ve snu ke knížeti Gediminasovi a pohanský vykladač snů to svému vládci vyložil jako vnuknutí, aby právě na tomto místě založil Vilnius.

"Tamhle naproti je hora Tří křížů a na tu taky vylezeme," plánuje další část výletu Dovydas. Po půlhodinové debatě nakonec neochotně ustupuje a další horolezecké výkony z programu škrtá. Jdeme raději přímo do Starého Města. Vilnius nápadně připomíná Prahu: najdete tady stejně spletité uličky, výstavné středověké domy a paláce. V tom se Vilnius liší například od hlavního města sousedního Lotyšska - Rigy -, kde je mnohem více znát vliv stavitelů severoněmeckých přístavních měst.

Vilnius dodnes připomíná, že býval centrem mocného litevského knížectví, které se rozprostíralo od Baltického až k Černému moři. Litevská metropole se stala křižovatkou kultur: vedle Litevců tady žili Poláci, Němci a Židé, bývalo tu téměř 200 katolických a pravoslavných kostelů, 110 synagog a 10 duchovních akademií. Vilniusu se proto říkalo "litevský Jeruzalém". Velká část náboženských staveb ale vzala za své při nacistické a sovětské okupaci, židovská komunita zmizela téměř úplně.

V sovětských dobách se do Vilniusu přistěhovalo hodně Rusů, kteří se teď musejí se značnými obtížemi učit oficiální litevský jazyk, přestože většina Litevců v běžném hovoru proti ruštině nic nemá. Generace mladých Litevců - do patnácti let - už ale rusky neumí. Důkazem je můj průvodce Dovydas. Návštěvníci Vilniusu také velmi oceňují litevskou pohostinnost. "Musím říci, že každý je tady velmi přátelský. Také tu jsou pěkná děvčata, která si ráda večer vyrazí na nějakou tu párty. Je to velmi otevřená a liberální společnost," říká Gavin McEl Downey z Irska.

Ale teď se musíme někam schovat, protože obloha se zničehonic hrozivě zatáhla a vypadá to na pořádnou průtrž. Podle Dovydase je toto počasí pro Vilnius typické. "Takhle bude pršet ještě dvacet minut, pak na půl hodiny přestane, a pak znovu začne," říká. Liják v okamžiku zaplavil ulice i náměstí. V takovém počasí už na další prohlídku města není ani pomyšlení. Takže - až se někdy podíváte do Vilniusu, rozhodně nevycházejte ven bez deštníku, i když ani ten vám moc platný nebude.

MARTIN DORAZÍN