číslo 42
vychází 4. 10. 2004

Tipy ČRo

Neděle 17. 10. 2004 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.04
Repríza 21. října v 14.30

TOULKY ČESKOU MINULOSTÍ - 486

Co Bůh? Člověk?
Když dvě líčka rozvažuji,
dvě růže spatřuji,
jež se nad krev červenají,
nad sníh bělejí.
Ne tak malíři malují,
ne tak růže v poli stojí,
voní ty růže chutněji,
mileji, liběji.

Taková docela milá poezie. Jazyk napovídá, že na tomto světě pobývá nějaký ten pátek. Nějakou tu stovku pátků. Zhruba spočítáno, je těch pátků nějakých 17 tisíc. Ty verše napsal Bedřich Bridel. On je však autorem i docela jiné poezie: Měj se dobře, světe,

an v tobě nikdá dobře není:
měj se dobře,
jen jest v tobě samé hoře,
daremní tvá naděje.
Měj se dobře, světe.
Nic stálého
přítomného,
nic není tvého,
co jest bylo.

Na svět přišel Vysokém Mýtu roku 1619 jako syn zdejšího radního písaře Václava. Při křtu dostal jméno Bedřich, ale možné, že ve skutečnosti byl Fridrich - jak se jmenoval tehdejší český král. Bedřich se brzy začal podepisovat po latinsku: Fridericus Bridelius. Jako chlapec dospíval daleko od otcovského domu ve svatováclavském semináři v Praze. Znovu se narodil - pro Tovaryšstvo Ježíšovo - v osmnácti letech věku svého. Strávil dva roky v brněnském Nazaretě, úplně jsa poddán svým rodičům v Kristu, a potom zasedal sedm let mezi učiteli jako posluchač filosofie a theologie; hned nato, byv ustanoven profesorem, vyučoval čtyři roky rétorice a poetice; a další čtyři roky působil jako představený akademické tiskárny, a touto činností v domácím ústraní, vyžadující jak vzdělání, tak námahy, předznamenal svůj ostatní život úřední, veřejný, apoštolský, podoben apoštolům smrti, hrdinskou totiž smrtí dovršil svou službu nemocným morem v jedenašedesátém roce života svého, ve třiačtyřicátém roce po vstupu do Tovaryšstva.

JOSEF VESELÝ