číslo 41
vychází 27. 9. 2004

Tipy ČRo

Pondělí 4. 10. 2004 Český rozhlas 2 - PRAHA - 3.03 hodin

Organický chemik František Šorm očima Antonína Holého

V mých aspirantských letech (v začátku šedesátých let), píše dr. Antonín Holý, chodil profesor Šorm do laboratoří nejméně jednou týdně. Někdy přišel i několikrát za den, a jak potvrzují i jiní, nebylo možné mu opakovat nic z toho, co už bylo řečeno dříve, velmi dobře si věci pamatoval a okamžitě by mně byl upozornil, že to už slyšel. V Meteoru nahlížíme do knihy medailonů přednesených na zasedáních Učené společnosti České republiky "Učenci očima kolegů a žáků".

Od všech pracovníků Šorm očekával plný pracovní výkon. Výmluvy na mimopracovní záležitosti nebo na soukromé problémy nepřijímal rád. František Šorm se narodil v roce 1913. Absolvoval chemicko-technologickou fakultu Vysoké školy technické v Praze. Po kratším intermezzu ve Škodových závodech přišel po vypuknutí války do známé laboratoře Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Praze-Vysočanech. Šorm měl pro vědeckou práci v organické chemii kromě svých znalostí další zcela mimořádné předpoklady: schopnost rychle pronikat do věci a mimořádnou paměť.

Je pravda, že když jsme pana profesora někde zahlédli na chodbě, všichni jsme mu co nejrychleji mizeli z dohledu tam, kde jsme měli být, to je v laboratoři. Když někdo nebyl v laboratoři v době, když tam pan profesor přišel a ptal se na práci, nebo dokonce přímo po něm - to opravdu nebylo dobře. Prostě každý měl být v laboratoři - a v mnoha z nás to už navždycky zůstalo. Experiment bylo to jediné, co platilo. Pracovní čas byl drahý a vzácný, a musel být proto co nejlépe využit. Do ústavní knihovny se mělo jít pouze na dobu minimálně nezbytnou, najít údaj, který byl nutně a hned zapotřebí. Na čtení odborné literatury a přemýšlení o práci měl být čas doma. Nedbalost v práci byla neomluvitelná. Když pan profesor náhodou někoho přistihl, že si čte v laboratoři noviny, byl ten nešťastník u něj na dlouho vyřízen. Aby však nedošlo k omylu: pan profesor Šorm nebyl obávaným hrůzovládcem, vyzařovala z něj jakási emanace velké osobnosti, něco, s čím jsme se tehdy u nás setkávali mnohem častěji než dnes.

Šorm své spolupracovníky hodnotil výhradně podle odborných hledisek a díky častému kontaktu s nimi je mohl hodnotit dobře. Politické hledisko nebylo nikdy rozhodující ani při přijímání, ani při zařazení do odborných funkcí nebo při obhajobě vědeckých hodností. Ujal se mnoha pracovníků vypovězených z politických důvodů z vysokých škol. Politickou činnost nebo funkce neuznával svým spolupracovníkům nikdy jako omluvu za zanedbávání vědecké práce. Ani svou politickou činnost (byl členem Ústředního výboru KSČ) nepokládal za žebříček, po kterém by stoupal k vyšším metám. Zahraniční vědecké ceny a pocty by byl také sotva dostal za domácí politické funkce.

(bi)