číslo 39
vychází 13. 9. 2004

Tipy ČRo

Pondělí 20. 9. 2004 Český rozhlas 3 - VLTAVA - 9.00 hodin

Čajkovského Maloruská

K vytvoření 2. symfonie c moll, op. 17 podnítily Petra Iljiče Čajkovského ukrajinské lidové písně, které slyšel v Kamence nedaleko Kyjeva, když zde v létě roku 1872 pobýval u své sestry Alexandry a jejího manžela Lva Davidova. Partituru, započatou ještě v Kamence, dokončil koncem roku v Moskvě. V listopadu napsal svému bratru Modestovi: Symfonie mě natolik zaměstnává, že nemohu myslet na nic jiného. V lednu 1873 ukázal v Petrohradě novou skladbu Rimskému-Korsakovovi a ostatním členům Mocné hrstky, z nichž většina projevila nadšení. První provedení (7. února 1873 na koncertě Ruské hudební společnosti v Moskvě), dirigované Nikolajem Rubinštejnem, se u posluchačů i u většiny kritiků setkalo s vřelým přijetím, pouze César Kjuj uveřejnil později kousavou kritiku. Čajkovskij se svěřil Stasovovi: Přiznávám pravdu, nejsem úplně spokojený s prvními třemi větami, ale finále na jeřábí téma nedopadlo tak špatně. V Římě roku 1879 podrobil skladatel symfonii rozsáhlé revizi (Jediná poslední věta může zůstat neporušená): úplně přepracoval první větu, přeškrtal druhou, pozměnil Scherzo a finále upevnil velikým zkrácením o 150 taktů. Novou verzi představil dirigent K. K. Zike 12. února 1881 Hudební společnosti v Petrohradě a podle Modesta Čajkovského nikdo z kritiků si nepovšiml v díle ani skutečnosti, že první věta byla zcela nová. Původní verze zůstala ke skladatelově vděčnosti nepublikována (byla zaznamenána v Anglii Geoffreyem Simonem). Přítomnost písně Jeřáb jako hlavního tématu finále přiměla kritika Nikolaje Kašina, aby nazval dílo Maloruská symfonie (Ukrajina byla tehdy známa jako Malorusko).

JARMILA NOVOTNÁ